Nedonošené děti potřebují rodiče nepřetržitě. České nemocnice hledají cestu k nulovému odloučení

„Někdy k porodu dojde i o mnoho týdnů až měsíců dříve. To pak miminko vypadá jinak, než rodiče předpokládali. Matka pak může zažívat velkou nejistotu, strach, vyčerpání a někdy i hluboký smutek,“ vysvětlila ředitelka organizace Nedoklubko Lucie Žáčková.

Primář oddělení neonatální intenzivní péče Jozef Macko ze zlínské nemocnice uvedl, že nejdůležitější je, aby personál uměl v takových případech s rodiči komunikovat.

„Když si sáhneme do svědomí, tak často jednáme v nesouladu s doporučeními. Máme tendenci děti oslovovat ten dvacátý šestý týden, ta šestka, která zase desaturuje a podobně. Rodiče ale chtějí, abychom znali jejich dítě a abychom jim neříkali, že ho dnes nemáme na starosti a ať počkají na kolegu,“ uvedl.

V podobných případech je podle odborníků zásadní nepřetržitá přítomnost alespoň jednoho z rodičů. Jedná se o speciální typ péče, který podporuje zdravý vývoj dítěte. Snižuje stres a má pozitivní vliv na budoucí interakci s rodiči.

Kontakt je výhodný i pro matku. Té pomáhá snižovat úzkost, stres a příznaky poporodní deprese. Otec může navázat lepší propojení s potomkem.

„Miminko se cítí bezpečně, vnímá tlukot srdce, známý hlas i teplo. Tato blízkost je léčivá pro děti i jejich rodiče,“ uvedla Žáčková.

Některé nemocnice se už teď snaží jít rodičům, kteří mají zájem, naproti. Maminky mohou za svými dětmi kdykoliv, dokonce mají přístupové karty od oddělení, takže nemusí zvonit ani klepat. V nemocničních pokojích také mohou zůstávat jak otcové, tak starší sourozenci.

„Ne všichni ale s nadšením přijímají změnu. V našem případě je to problém porodníků, kteří trošku zamrzli v době před dvaceti nebo třiceti lety a jsou zvyklí na nějaký stereotyp. Na rozdíl třeba od porodních asistentek, kde společnou řeč nacházíme,“ zdůraznil Macko.

Problémy vznikají i na druhé straně. „Naší další častou komplikací je, že maminky nejsou úplně ochotny zůstávat v nemocnici dlouho. Přestože s rodiči mluvíme, přestože jim vysvětlujeme potřebu jejich přítomnosti, tak existuje řada překážek, která maminkám brání v tom, aby s námi v nemocnici zůstaly,“ doplnil. Nejčastěji se podle něj jedná o nejistotu, strach nebo potřebu postarat se o druhé dítě.

„Pokud chceme v Česku zavést koncept nulového odloučení od rodičů, které má prokazatelně dobré výsledky, potřebujeme systémové změny. Potřebujeme změnu uvažování, změnu našich postojů a změnu organizace prenatální péče,“ doplnil Macko.