Článek
V oboru gynekologie působíte od osmdesátých let. Co se za tu dobu nejvíc změnilo?
Když jsem začínal, ultrazvuk byl na klinikách vzácností a lékaři se museli spoléhat především na své ruce a hlavu. Dnes je ultrazvuk prakticky v každé ambulanci, máme počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci a další technologické možnosti. Dokážeme mnohem přesněji zjistit, co pacientce je a jaký je rozsah onemocnění.
Pokrok udělala cytologie, tedy vyšetření buněk odebraných z děložního čípku. S jejich hodnocením může pomáhat umělá inteligence. Ze stěru z děložního čípku dnes už dokážeme detekovat i HPV viry, které vyvolávají rakovinu.
Kam jsme se posunuli v oblasti operací? O kolik jsou dnes šetrnější?
Tam je ten posun také dramatický. Dřív jsme museli při operaci každou cévu samostatně přerušit a podvázat. Dnes máme nástroje, které ji dokážou rovnou zatavit. Některé onkogynekologické operace, které trvaly čtyři hodiny, tak zvládneme za hodinu a půl. A místo krevní ztráty kolem litru může pacientka ztratit jen sto mililitrů. To je pro ni obrovský rozdíl. Po laparoskopických a robotických operacích (prováděných přes drobné řezy na břiše, s pomocí kamery a obrazovky - pozn. red.) odcházejí ženy domů často už druhý den, to bylo dříve nemyslitelné.
Je reálné, že díky pokrokům v robotice jednou velké, otevřené břišní operace nebudou potřeba? Mohou práci operatérů nahradit robotické systémy?
Před patnácti lety si to myslela řada lékařů. Velký rozmach zažívala zmíněná laparoskopie, nadšení budily moderní robotické systémy. Jenže každá metoda má své výhody a nevýhody. Například u rakoviny děložního čípku jsme byli opatrní a nádory větší než dva centimetry jsme dál operovali otevřeně. Když jsem o tom přednášel, dívali se na mě kolegové z USA jako na takového divného patrona.
Pak v Houstonu zahájili studii, kdy porovnávali otevřené operace s těmi minimálně invazivními. Očekávali, že potvrdí výhodnost laparoskopických a robotických přístupů. Studie ale byla předčasně ukončena, protože výsledky vyšly v jejich neprospěch. Začala se znovu vyhodnocovat i evropská data a ukázalo se, že u větších nádorů děložního čípku je bezpečnější operovat otevřeně. Pokrok má své limity, roboti nás hned tak nenahradí. (směje se)
Zmíněné rakovině děložního čípku můžeme předcházet očkováním proti papilomaviru neboli HPV. Využíváme tuto možnost dostatečně?
Proočkovanost se u nás nyní pohybuje kolem šedesáti až sedmdesáti procent, ale to je pořád málo. Nejlépe tento systém prevence funguje v zemích, kde se dívky očkují plošně přímo ve školách.
Očkují se i chlapci. Co to přináší jim?
HPV se netýká jen žen a děložního čípku. U mužů souvisí také s některými nádory v oblasti krku nebo s nádory konečníku. A samozřejmě mohou virus předat partnerce.
Může se očkovaná žena spolehnout, že rakovinou děložního čípku neonemocní?
Stoprocentní záruka to není. Současná vakcína chrání proti sedmi onkogenním HPV, tedy těm, které mohou způsobit nádor. Celkem jich ale známe čtrnáct. Ty další jsou vzácné, přesto mohou onemocnění vyvolat. Ochrana přes devadesát procent je ovšem výborná, obzvlášť protože zahrnuje nejagresivnější typy. Ale i očkovaná žena musí dál chodit na preventivní prohlídky.
Pokud žena chodí na preventivní prohlídky pravidelně, podaří se rakovinu děložního čípku zachytit obvykle včas. V případě rakoviny vaječníků to ale tak jednoduché není. Čím to je?
Je to jiný typ onemocnění. Dnes víme, že nejčastější agresivní nádory vaječníků ve skutečnosti vznikají ve vejcovodech. Ani velmi podrobné ultrazvukové vyšetření nemusí začínající nádor zachytit. Změny na vaječnících mohou být minimální a nemoc se může rozvinout i mezi pravidelnými kontrolami.
Kdybychom spolu mluvili před patnácti lety, asi bych vám řekl, že do pěti let budeme mít krevní test, který ovariální nádory zachytí včas. Jenže tyto naděje se nenaplnily. Spolehlivý test pro časný záchyt stále nemáme. Přirovnávám tyto nádory k neviditelným bombardérům: dlouho o nich nevíte a pak se náhle projeví. Bohužel se dokážou rychle rozšířit po dutině břišní.