Článek
Když Lucii venku upadnou klíče nebo berle, sama je ze země nezvedne. Dřív to znamenalo jediné: zastavit se a čekat, až někdo pomůže. Dnes podobné situace řeší jinak. S pomocí asistenční fenky Amandy.
Čtyřicetiletá Lucie se kvůli následkům předčasného narození pohybuje jen s obtížemi. Chůzi zvládá s oporou, jinak využívá vozík. Právě každodenní drobnosti ji postupně přivedly k rozhodnutí pořídit si asistenčního psa. „Jsem s ní mnohem samostatnější. A hlavně mám vedle sebe parťáka, který mě podporuje i psychicky. Není to jen o tom, že vám něco podá,“ říká.
Amanda Lucii doprovází prakticky celý den. Chodí s ní ven, jezdí s ní do práce a pomáhá i doma. „Večer mi dokáže podat peřinu nebo mě přikrýt. Potom se mnou spí. Je to takový klid, že v tom nejste sama,“ popisuje Lucie.
Vedle toho ale fungují i jako běžná dvojice. Na procházkách si hrají, nosí hračky a tráví spolu čas bez povelů. Právě to podle ní pomáhá budovat vztah, na kterém je všechno ostatní postavené.
Osudové první setkání
Na první setkání si Lucie pamatuje přesně. Za Amandou jela před dvěma lety s nejistotou, jak si sednou. „Cestou jsem přemýšlela, jaké to bude a jestli si k sobě najdeme cestu. Dopadlo to ale hezky. Hned jak mě uviděla, vrtěla ocasem, přišla mě očichat a za chvíli už mi ležela na klíně. V tu chvíli jsem měla pocit, že to bude fungovat,“ vzpomíná.
Amanda je portugalský vodní pes a je jí dva a půl roku. K Lucii se dostala přes Centrum výcviku psů pro postižené Helppes, které sídlí v pražském Motole a dlouhodobě se věnuje výcviku psů pro lidi se zdravotním omezením.
Organizace funguje od roku 2001 a patří mezi průkopníky oboru v regionu. Jako první ve střední a východní Evropě získala mezinárodní akreditaci Assistance Dogs International a podílela se i na tvorbě evropských standardů pro výcvik těchto psů.