Článek
Profesor středověkých dějin na King's College London David Carpenter narazil na dokument označený jako neoficiální kopie Magny Charty z roku 1327 v online sbírce knihovny právnické fakulty na Harvardu.
„Hned mě napadlo: Proboha, tohle vypadá jako originál potvrzení Magny Charty Eduardem I. z roku 1300! I když zdání samozřejmě klame,“ řekl Carpenter pro The Guardian.
Carpenter a profesor středověkých dějin na Východoanglické univerzitě Nicholas Vincent poté použili řadu testů, aby ověřili pravost dokumentu.
Podle rejstříku zaměstnanci knihovny výtisk v domnění, že jde o pouhou kopii, zakoupili v roce 1946 za zhruba 20 liber (asi 590 korun).
Hodnota dokumentu je mnohonásobně vyšší
O měsíc dřív ji prodal veterán britského Královského letectva (RAF) londýnskému knihkupectví Sweet & Maxwell za 42 liber. „Je snadné pochopit, proč byla po nákupu špatně katalogizována… je to už dávno. V roce 1945 byl každý trochu unavený. Její hodnota je mnohonásobně, mnohonásobně, mnohonásobně vyšší,“ řekl Vincent.
Carpenter označil tento objev za fantastickou zprávu pro celý Harvard. Spolu s Vincentem se domnívají, že dokument byl v roce 1300 vydán bývalému parlamentnímu obvodu Appleby v hrabství Cumbria.
„Je to velmi zajímavý dokument. Gratuluji profesorům Carpenterovi a Vincentovi k jejich fantastickému objevu. Toto dílo je velmi cenné,“ uvedla proděkanka pro knihovnické a informační služby na právnické fakultě Harvardovy univerzity Amanda Watsonová.
První dokument o tom, že král nestojí nad zákonem
Magna Charta Libertatum, česky „Velká listina práv a svobod“ je právní dokument vydaný v Anglii roku 1215. Král Jan Bezzemek listinu podepsal pod tlakem vzbouřených baronů, kteří byli nespokojeni s jeho vládou. Jejím cílem bylo omezit panovníkovu moc a ochránit práva šlechty. Stanovovala například, že král nesmí vybírat daně bez souhlasu rady království a že nikdo nesmí být uvězněn bez řádného soudu.
Magna Charta se stala důležitým základem pro pozdější vývoj právního státu a parlamentní demokracie, nejen v Anglii, ale i ve světě. I když většina jejích ustanovení dnes neplatí, její princip – že i panovník podléhá zákonům – zůstává zásadní. Dokument inspiroval později i ústavy a deklarace, jako je americká Deklarace nezávislosti nebo Všeobecná deklarace lidských práv.
