Článek
„Pro ty, kteří byli pronásledováni nacisty a přeživší holokaustu, je tato aukce cynickým a bezostyšným podnikem, který vyvolává pobouření a úžas,“ řekl Christoph Hübner, místopředseda Mezinárodního výboru pro Osvětim.
Po protestech výboru i polských úřadů z webu německé aukční společnosti oznámení o prodeji dokumentů obětí druhé světové války zmizela, píše polská Gazeta Wyborcza.
Dopisy a dokumenty vězňů, ale i jejich nacistických mučitelů, jsou nicméně dál legitimně v prodeji.
Polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski na platformě X napsal, že památka obětí holokaustu není komoditou a nemůže být předmětem obchodu. Dodal, že polská diplomacie vyžaduje návrat artefaktů do muzea tábora Osvětim, a sám o této záležitosti diskutoval se svým německým protějškem.
Sběratel, který postupně rozprodával dokumenty, neměl podle výboru tušení o tom, jak cenné informace má k dispozici a jak s nimi zachází.
Na podzim 2019 proběhla větší aukce dokumentů z tábora Gross-Rosen, kdy byly k prodeji také tisícovky dokumentů. Mezi nimi i dopisy, které nacisté nikdy rodinám mučených neodeslali. Odhalují slovy konkrétních obětí, jak fungovala v táboru pošta, komunikace s vězniteli, potravinové balíčky, ale i to, jak se zacházelo s chronicky nemocnými lidmi, například se schizofreniky nebo lidmi s epilepsií.
Evropské státy ve věci totalitních zločinů chrání právně památky, ne však údaje lidských obětí. Jednání aukční síně je tím pádem legální, nicméně mnozí se pozastavují nad etickou stránkou těchto prodejů.
Gross-Rosen
Koncentrační tábor Gross-Rosen založili nacisté v Dolním Slezsku v létě roku 1940 jako pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen. Do povědomí vešel kvůli brutálnímu zacházení se zajatými židovskými vězni. Průměrná doba přežití politického vězně v táboře byla méně než dva měsíce.
1. května 1941 se osamostatnil. Nejdřív vězni pracovali v kamenolomu, postupně se s rozrůstáním věznícího komplexu přemísťovali na různé pomocné práce. Vše bylo dokumentováno pouze interně mezi nacisty. O skutečném životě vězňů nešly žádné informace za zdi tábora.
V říjnu 1941 přivezl do tábora nacistický ochranný oddíl (SS) 3 000 sovětských válečných zajatců k popravě zastřelením. Většina z nich byli Židé.


