Tchajwanská prezidentka odmítla připojení k Číně podle hongkongského modelu

Cchaj vyzvala k rozhovorům o tom, jak by obě strany vedle sebe mohly žít: „Obě strany mají povinnost najít cestu, jak dlouhodobě vedle sebe žít a jak zabránit vystupňování nepřátelství a neshod.”

„Chci zopakovat slova mír, rovnoprávnost, demokracie a dialog. Nepřijmeme pekingskými úřady používaný princip jedné země, dvou systémů, což by snížilo význam Tchaj-wanu a podkopalo status quo na obou stranách průlivu. Za tím si pevně stojíme,” vyzdvihla.

Čína na projev tchajwanské prezidentky reagovala, že se bude držet modelu jedna země, dva systémy a neposkytne prostor pro separatismus.

Politiku jedné země a dvou systémů používá Peking v případě někdejší britské kolonie Hongkongu, což této zvláštní správní oblasti zaručuje vysokou míru autonomie a práv. Kritici dění v Hongkongu nicméně poukazují na to, že Peking se snaží tyto výsady omezit.

Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení, zatímco v Číně vládne monopolně komunistická strana. Po vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949 Mao Ce-tung plánoval Tchaj-wan dobýt. Lidová armáda na jaře 1950 však ovládla jen ostrov Chaj-nan. Po propuknutí korejské války, kdy se v oblasti začaly silně angažovat Spojené státy, už nebylo dobytí Tchaj-wanu reálné. Do roku 1971 Tchaj-wan reprezentoval v OSN Čínu. Když byla ČLR přijata do OSN, odešel, a postupně ubývá zemí, které by ho diplomaticky uznávaly, protože na ně tlačí Peking.

Cchaj po lednovém znovuzvolení řekla, že Tchaj-wan nepotřebuje vyhlašovat nezávislost, protože už je nezávislou zemí s názvem Čínská republika, Tchaj-wan, která nestojí o to, být součástí Čínské lidové republiky.