Článek
„Čelili jsme jeden druhému v bitvě, neznali jsme jeden druhého v normálních časech. Nyní si můžete získat naše srdce a učinit nás šťastnými, když uznáte tuto vládu,” řekl Maulaví v kanceláři guvernéra v Laškargáhu. Na stole před ním ležel kalašnikov.
„Naším posledním vzkazem všem zemím NATO je – pomohli jsme vám. Měly by být vděčné, že jsme jim dali možnost odejít v míru, mohli jsme je zastavit, takže by neodešly bez boje. Nyní by měly uznat naši vládu,“ uvedl na konci rozhovoru.
Pomozte, říká guvernér
Postup hnutí Tálibán hájí: „My jsme zajistili bezpečnost a máme podporu lidu, tak by měli uznat naši vládu a pomoci nám.“
Poslední slova jsou klíčová, uznání totiž není vše, co by si tálib Maulaví přál. Jde mu hlavně o ekonomickou pomoc, protože Hílmand je podobně jako další části Afghánistánu na pokraji ekonomického zhroucení. Stát už několik týdnů nevyplácí mzdy ani penze a z Afghánistánu odešly humanitární a nevládní organizace, takže hrozí hlad.
„Všechny zahraniční země k nám vtrhly a zabíjely naše ženy a naše děti i naše staré a všechno zničily. Nyní by nám mělo mezinárodní společenství poskytnout humanitární pomoc a zaměřit se na rozvoj školství a obchodu,“ řekl.
Přesně ale to Západ dělal od invaze v roce 2001, takže se výrazně zvýšila gramotnost a vzdělanost, zatímco Tálibán už nyní v některých oblastech brání dívkám nad 12 let chodit do školy.
A nezabíjeli jen vládní vojáci či bomby letadel NATO. Tálibán během dvaceti let bojů také napadal civilisty, připadá na něj podle OSN více civilních obětí než na protistranu.
A massive gathering in support of the Taliban government in #Helmand. pic.twitter.com/yTg3DUwmUA
— saeed khan (@saeedkhan565) September 9, 2021
Tálib Maulaví přiznává, že se účastnil bojů s Brity, které byly tvrdé: „Byl jsem velitelem v Sanginu, kde jsme bojovali proti Britům. Byli jsme od nich dva kilometry. Všichni lidé v okresu nám pomáhali. Neměli zájem na tom, aby tam Britové byli.“
Tálibové nakonec okres, který patřil mezi dějiště nejtvrdších bojů, ovládli a velitel se přesunul do města Musa Kala. Situace se však podle něj změnila: „Bylo tu dvacet let bojů, teď nastal čas se vrátit k normálu.“
I lidé chtějí pomoc a uznání vlády
Podobný názor jako guvernér mají i lidé v ulicích Laškargáhu.
„Moje první žádost na Brity je, prosím, uznejte naši vládu a pomozte nám hospodářsky,“ řekl 26letý Samiulláh, který na bazaru prodává šperky. Uvítal bezpečí, které nyní ve městě panuje, takže z něj nikdo neutíká, ale přiznal, že slyšel, že tálibové někde vyžadují hustý plnovous a zakazují hrát karty. „Doufám, že se nám nebudou vměšovat do soukromého života,“ dodal.
Uznání vlády chce i válečná vdova Chatera, jejíž muž byl voják a začátkem roku padl a jí samotné zůstaly na krku čtyři děti. Potíží je, že po něm nyní nedostává vdovský důchod a nemohla zaplatit nájem, takže všichni přespávají na bazaru.
„Nemám problém s Tálibánem a moje děti potřebují jíst. Poslední vláda byla uznána na celém světě, takže nyní je potřeba uznat tuto, aby nám mohli pomáhat,“ má jasno Chatera.