Sebevražda učitelky odhalila šikanu vyučujících ze strany rodičů v Koreji

Tragédie vyvolala mezi učiteli základních škol po celé Jižní Koreji vlnu rozhořčení. Desetitisíce se rozhodly stávkovat, aby si vymohly lepší ochranu práv v zaměstnání. Učitelé přitom uvedli, že jsou obtěžováni neustálými telefonáty rodičů, a to i o víkendech a po práci ve všední dny. Stížnosti se často týkají běžných kázeňských opatření, k nimž učitelé přistupují, pokud jejich žáci zlobí.

Bratranec zemřelé učitelky Pak Tu-jong se snaží potlačit pláč v malém bytě, který patřil I Min-so a který nyní obývá jen její zlatá rybička. Učitelčina postel je neustlaná, vedle ní na nočním stolku leží výkresy s láskyplnými vzkazy jejích prvňáčků a pod nimi stoh knih vypůjčených z knihovny, které se zabývají zvládáním depresí.

Pak říká, že jeho sestřenice vyučovala něco málo přes rok. Splnila si tím prý svůj dětský sen následovat v učitelské dráze svou matku. „Děti milovala,“ uvedl.

Po smrti I Min-so objevil bratranec její deník se stovkami zápisů a textové zprávy svědčící o obrovském tlaku, jemuž učitelka čelila, a také o sporech s rodiči. Ti ji bombardovali množstvím stížností. Poslední z konfliktů se týkal případu, kdy jeden ze žáků zranil jiné dítě tužkou na hlavě, po čemž následovala série rozhořčených nočních telefonátů a SMS zpráv.

V posledních šesti týdnech demonstrovaly v Soulu opakovaně zástupy učitelů. Vadí jim, že proti studentům nemohou nijak zakročit, aby nebyli obviněni z psychického či fyzického týrání dětí. V takovém případě jim totiž hrozí okamžité propuštění. Za psychické týrání může být označen i fakt, že učitel žákovi vynadá.

Jeden z učitelů uvedl, že byl obviněn z psychického týrání chlapce, kterému po útoku nůžkami na spolužáka vzal samolepky, jež mu dal předtím za odměnu. Jiný rodič si stěžoval, že učitel odmítl každé ráno budit telefonicky jeho potomka.

Osmadvacetiletá učitelka Kim Čin-so přiznala, že i ona měla po dvou zvlášť agresivních stížnostech rodičů sebevražedné myšlenky a musela si vzít tři měsíce volna. V prvním případě poslala vyrušujícího žáka na pět minut na toaletu, aby se nad sebou zamyslel, v druhém případě nahlásila rodičům, že se jejich dítě ve škole popralo. Škola ji přinutila se omluvit.

Přehnané stížnosti rodičů souvisejí do značné míry s extrémně konkurenční jihokorejskou společnosti, kde téměř vše závisí na akademickém úspěchu. Studenti již od velmi raného věku tvrdě bojují, aby dostali co nejlepší známky a zajistili si v budoucnosti přijetí na prestižní univerzitu. Z toho důvodu také rodiče platí dětem drahé mimoškolní vzdělávací kurzy.

„Když přemýšlíte jen o tom, jestli se vaše dítě dostane na dobrou školu, stane se z vás sobec,“ prohlásil další z učitelů Kwon, který si za své desetileté kariéry musel vzít dvakrát zdravotní volno, protože se potýkal s depresemi a panickými atakami. Podle Kwona situace ve společnosti ovlivňuje i žáky samotné. „Nevědí, jak se zbavit tlaku, tak se navzájem zraňují,“ řekl.

Šikana a násilí mezi studenty jsou v jihokorejských školách dobře známé. Pojednává o tom jihokorejský seriál Sláva, jenž líčí příběh ženy, která se rozhodne pomstít těm, kdo ji na střední škole šikanovali. Seriál je založený na skutečných událostech a zobrazuje znepokojující projevy násilí.

V únoru jihokorejská vláda pod tlakem, aby problém řešila, oznámila, že záznamy o šikaně studentů budou zahrnovány do žádostí o přijetí na univerzity. Cílem bylo přimět školáky, aby s touto praktikou přestali. Iniciativa ale ještě vystupňovala obavy rodičů, kteří začali učitele nutit, aby prohřešky jejich dětí ze záznamů vymazali.

Sin Min-hjang, která vede organizaci na ochranu práv studentů a rodičů, připouští, že zmíněné případy pronásledování učitelů jsou nepřijatelné. Podle ní se ale jedná o výjimky. „Většina rodičů se chová dobře. Přitom jsou nyní označováni za viníky, což není spravedlivé,“ dodala.

Jeden z rodičů citovaný BBC vyjádřil obavy, že se stížnosti vymkly kontrole. Ukázal zpravodajské stanici chatovou skupinu, v níž se rodiče navzájem vybízeli k trýznění učitele kvůli jistému jeho rozhodnutí.

Podle letošního průzkumu je se svou prací spokojena méně než čtvrtina jihokorejských učitelů, zatímco v roce 2006, kdy se začaly tyto průzkumy dělat, bylo spokojených 68 procent. Většina dotázaných uvedla, že v uplynulém roce přemýšlela o odchodu z profese.

Vláda ve snaze pomoci učitelům vydala nové směrnice, podle nichž si například rodiče musí s vyučujícími předem domluvit datum a čas schůzky, pokud s nimi chtějí o něčem mluvit, a učitelé mohou setkání odmítnout, pokud by mělo být po pracovní době. Učitelé také budou nově moci vyrušující studenty poslat ze třídy pryč či je jinak umravnit, jestliže to bude nutné.

Ministr školství I Ču-ho vyjádřil naději, že tato opatření „vrátí školy tam, kde by měly být“. Mnozí kritici nicméně poukazují na to, že problémem nejsou pouze školy, ale celý jihokorejský vzdělávací systém a společnost se svou jasně vymezenou definicí úspěchu.