Článek
Somálsko je de facto rozdělené mezi různé klany a kmeny. Ústřední vláda ovládá jen malé území s pomocí mezinárodních sil, přičemž stále čelí tlaku islámských radikálů z Aš-Šabábu, kteří uplatňují nejpřísnější podobu práva šaría, jež byla přehnaná i podle Usámy bin Ládina. Další oblast zase ovládají piráti. Země čelila hladomoru a Aš-Šabáb zakázal v té době na území, která ovládal, působení mezinárodních humanitárních organizací a odmítala i jejich potravinovou pomoc.
Eritrejské peklo
V Eritreji však není situace o moc lepší, uvádí Samson Kidane, který nyní žije jako uprchlík ve Švýcarsku. Utekl, protože každý Eritrejec musí vstoupit do armády a sloužit v ní tak dlouho, dokud to země bude potřebovat.
Humanitární organizace tuto praxi odsoudily jako vynucené otroctví, přičemž uvedly, že jedinou šancí, jak uniknout brutálnímu režimu, kde není svoboda vyjádření ani tisku, zato se tam lidé bezdůvodně zatýkají a mučí, je utéci ze země.
Až do června stačilo Eritrejcům, aby dostali azyl ve Švýcarsku, když uvedou, že se potřebují vyhnout nekonečné vojně. Nyní však azyl dostávají jen Eritrejci, kteří o něj požádají přímo na území Švýcarska.
Pouští a mořem
Kidane BBC popsal, jak prchal - přes Saharu. „Když si vzpomenu na Saharu, pořád nemohu uvěřit, (že jsem to dokázal). Bylo tak těžké ji přejít. Bylo nás třicet v malém automobilu a potom jsme byli v kontejneru, více než 120 lidí po 24 hodin.“ Jenom za přechod Sahary zaplatil stejně jako jeho přítel tisíc dolarů. Napřed ale museli najít obchodníky, kteří je přes poušť dostanou.
„Když zaplatíte za cestu, mnohdy se stane, že obchodník zmizí i s penězi,“ upozornil na další úskalí. Převaděč pak od každého vyinkasoval dalších 1200 dolarů a najal pět malých lodí. V každé bylo 30 lidí. Po třiapadesáti hodinách doplul Kidane do Itálie. Měl štěstí. Byl na jedné ze dvou lodí, které se nepotopily. Při cestě přes moře ale ztratil svého nejlepšího přítele.
Loď hrůzy
Cesta na malých přetížených lodích bývá dalším očistcem, což připomíná Bemnet Aron, který zemi opustil v 17 letech. Po vyčerpávajícím přechodu přes Saharu tvrdě dřel v Libyi, aby si vydělal na cestu na přetížené lodi, kde bylo 80 lidí.
„Loď byla přetížená, příliš těžká a po třech dnech nám došlo palivo,“ uvedl Aron a dodal, že brzo došlo i jídlo a pití. „Museli jsme pít vlastní moč, ale někteří lidé se k tomu nedonutili,“ uvedl. Jeden po druhém pak umírali. Dlouho jim nikdo nepomohl. „Viděli jsme další lodě, jak plují kolem, jedna velmi blízko, skákali jsme a mávali a křičeli, ale jen pokračovala dál.“