Článek
Aniž by si to mnozí uvědomovali, je Somaliland důležitý i pro Čechy. Leží na jižním pobřeží Adenského zálivu, kudy plují nákladní lodě z Asie do Rudého moře a přes Suezský průplav dál do Evropy. Je to jedna z nejdůležitějších světových námořních cest, kterou námořní přepravci využívají, pokud se ovšem nebojí raketových útoků jemenských Húsíů, kvůli nimž pak využívají delší a nákladnější trasu kolem celé Afriky.
Somaliland leží přímo proti jižnímu pobřeží Jemenu. Z jeho území lze snáze útokům na lodě čelit. Navíc z něj Izrael může lépe útočit i na húsíjské pozice na severu Jemenu, který povstalci kontrolují a odkud odpalují na židovský stát balistické rakety a drony.
S příměřím v Pásmu Gazy sice jemenské útoky na lodě v klíčovém průlivu Bab al-Mandáb spojujícím Adenský záliv s Rudým mořem ustaly, ale čekat klid v Jemenu rozhodně nelze. Vojska na jihu se snaží za podpory Spojených arabských emirátů odtrhnout Jižní Jemen v hranicích, jaké měl před sjednocením Jemenu. Húsíové také nevypadají, že by chtěli mír. V posledních letech jen bojují, v čemž je podporuje Írán. Jsou posledním velkým spojencem Teheránu v oblasti, který zatím neutrpěl zdrcující porážku, jako Hamás v Pásmu Gazy nebo Hizballáh v Libanonu. Izraelci i Íránci si toho jsou dobře vědomi.
Izrael uznáním Somalilandu získal území, které může využívat. Plánuje velkou modernizaci regionu, který je ze všech bývalých somálských součástí nejkonsolidovanější a kterému se vyhnuly velké konflikty otřásající zbytkem Somálska. Nezávislost vyhlásil už 18. května 1991. Až na mezinárodní uznání má všechny atributy státu - kontroluje celistvé území, má funkční státní správu, daňový systém, vlastní měnu i poštovní známky. Ke klidu přispívá skutečnost, že většinu Somalilandu až na jeho východ ovládá jediný kmen Isaaků. Na mezinárodní uznání však tento de facto normálně fungující stát marně čeká.
Nikdo nechtěl být první
Žádné africké zemi se Somaliland uznat nechtělo. V Africe se velmi pečlivě ctí pravidlo, že se nemění hranice. Ty jsou sice uměle vytvořené koloniálními mocnostmi bez ohledu na to, kde žila jednotlivá etnika, ale všichni si uvědomují, že pokud by se toto pravidlo porušilo, celý kontinent by se propadl do nekonečných mezikmenových válek, jež by na dlouhé desítky let Afriku rozvrátily. Ze stejného důvodu se do uznání nehnala Africká unie. Západ se zase obával, že by to mohl být precedent, který by inspiroval další separatisty. Krvavý rozpad Jugoslávie stačil.
Somaliland přitom není žádným novým státním útvarem. Jeho území se přesně překrývá s bývalým Britským Somálskem, což byla od roku 1884 britská kolonie. Londýnská vláda se rozhodla v roce 1960 udělit Britskému Somálsku nezávislost. Počítala s tím, že se spojí s Italským Somálskem do jednotného Somálska. Somaliland vyhlásil nezávislost 26. července 1960 a než se o týden později spojil s bývalým Italským Somálskem, stačilo ho uznat jako samostatný 33 zemí včetně Británie, USA, Francie, Číny, Etiopie, Egypta a SSSR.
Později už to ale nikdo znovu neudělal, a to ani po roce 2007, kdy bylo uznáno Kosovo. Právě příkladu Kosova okamžitě využilo Rusko k podpoře různých separatistických útvarů, jako je Jižní Osetie nebo Abcházie, a pak i u anexe Krymu. Ve světě navíc byly důležitější problémy, než „nějaký“ Somaliland, který získal na významu až poté, co Húsíové začali útočit na Izrael a na lodě v Rudém moři nebo u průlivu Báb al-Mandáb.