Článek
"To bylo první, co mě napadlo, když jsem viděl záběry na CNN," soudí německý odborník na kosmonautiku Heinz-Hermann Kölle.
Brzdící manévr, při němž musí raketoplán zpomalit z rychlosti přibližně osmi kilometrů za vteřinu na 300 metrů za vteřinu, patří k nejrizikovějším částem vesmírných letů právě kvůli vysoké teplotě, která při průchodu atmosférou a současném zpomalování vzniká, dodal Kölle. Odhaduje přitom, že sedm astronautů na palubě raketoplánu muselo zemřít během "deseti vteřin" poté, co selhalo chlazení.
Příčinou byl možná i chybný sklon
Naopak italský astronaut Umberto Guidoni odhaduje, že neštěstí raketoplánu mohl způsobit chybný úhel vstupu do atmosféry. "Podle televizních záběrů bylo vidět, že se raketoplán rozpadl nejméně na tři části, což mohl způsobit chybný sklon při sestupu," řekl agentuře ANSA Guidoni, který má za sebou dva vesmírné lety. "Sestup je nesmírně kritickým okamžikem a už několikastupňová odchylka může způsobit katastrofu," dodal. "Raketoplán musí vstoupit do atmosféry pod úhlem 40 stupňů k horizontu a maximální odchylka jsou tři nebo čtyři stupně. Pokud se tento úhel nedodrží, vymkne se raketoplán kontrole."
K této hypotéze se přiklání také francouzský astronaut Jean-François Clairevoy, podle něhož návrat "vyžaduje nesmírně jemné pilotování stroje ... koordinaci 44 malých motorů, jež musí udržet správný směr". "Pokud se sebemíň odchýlí, pak se může stát cokoli", prohlásil pro rozhlasovou stanici France Infos.
CNN s odvoláním na experty připojila spekulaci, že přistávací manévr nevydrželo jedno z křídel raketoplánu. Podle televizních záběrů z 16. ledna byla údajně tato část raketoplánu poškozena už při startu, kdy ji zasáhl kus izolace odtržený od palivového zásobníku. Sestup z oběžné dráhy na Zem obvykle raketoplánu trvá asi hodinu.
První účinky atmosféry pocítí posádka přibližně ve výšce 130 kilometrů nad zemským povrchem ve chvíli, kdy se nachází asi 8000 kilometrů od místa přistání. V tu chvíli se musí loď naklonit v ose letu pod úhlem čtyřiceti stupňů a její křídla musí zůstat vodorovně; tato poloha má umožnit termickému štítu ochránit raketoplán před teplotou, která může dosáhnout až 1650 stupňů Celsia.
