Její otec přežil koncentrák, jeho děda tam byl důstojníkem. Jejich přátelství se stalo symbolem

Lopianová s Niemannem už několik let organizují akce a přednášky, které informují o hrůzách holokaustu a antisemitismu jako takového. Oba přitom nemohou pocházet z rozdílnějších rodin.

Matce Lopianové, Renée Bornsteinové bylo deset let, když byla s rodinou zatčena gestapem při snaze utéct z okupované Francie. Renée se do koncentračního tábora nakonec nedostala. Její budoucí manžel Ernst přežil koncentrační tábor v Dachau, jeho rodina zahynula v Osvětimi.

Derek Niemann a Noemie Lopianová

Po válce zůstal v Německu, kde později poznal Renée. Do svých 55 let, kdy zemřel na infarkt, pracoval jako lékař. Tehdy bylo Noemie 12 let a rodina se přestěhovala do Velké Británie. Tam šla Noemi v otcových stopách a stala se praktickou lékařkou. Před pár lety ale své povolání opustila, aby se naplno věnovala přednáškám o holokaustu a antisemitismu.

Derek Niemann dlouho o minulosti své rodiny neměl ani tušení. Jeho otec Rudi mu jen řekl, že dědeček byl bezvýznamným bankovním úředníkem v Berlíně. Před deseti lety se Derek, jehož druhá půlka rodiny pochází z Británie, vydal na výlet do Berlína. Při té příležitosti chtěl najít rodný dům svého dědečka. Když o něm dohledal informace, zůstal v šoku. „Domov hauptsturmführera SS Karla Niemanna... zločiny proti lidskosti... využívání otrocké práce...“ odkrýval pro něj šokující fakta Niemann.

Karl Niemann na fotce z války

Jeho dědeček byl přesvědčený nacista, a když ho oslovila SS, ani na vteřinu neváhal. V jejich řadách to dotáhl až na hodnost hauptstrumführera a pracoval jako účetní a administrativní pracovník v Dachau a dalších koncentračních táborech. Nejprve se staral o výstavbu táborů, později o otrockou práci vězňů. Muselo mu být jasné, co se v táborech děje.

Ihned po zjištění Derek Niemann vyzpovídal svou německou část rodiny a zahrabal se do dokumentů a zpráv z války. Výsledkem je knížka Nacista v rodině, kterou tento učitel vydal v roce 2015. Noemie si ji se zájmem přečetla a okamžitě Dereka kontaktovala.

O přednášení měla Noemie, matka čtyř dětí, své pochybnosti. „Proč bych se v tom měla vrtat? Ale bylo to něco hluboko ve mně. Potřeba aktivně se zabývat svou minulostí a najít způsob, jak ji využít k dobrému,“ uvedla Noemi. „A když jsme se pak s Derekem setkali, ihned nadšeně souhlasil, že musíme udělat něco spolu,“ dodala.

Noemie s Derekem se rychle spřátelili a společně vypráví o naprosto odlišných osudech svých rodin, aby lépe vykreslili chmurný obrázek holokaustu a vysvětlili, čeho všeho je schopen i naprosto obyčejný člověk, který byl jen úředníkem.

„Můj otec byl tak dobrý člověk,“ uvedla Noemie. „Po válce jako doktor léčil všechny, včetně Němců. Nedovolil sám sobě, aby nenáviděl. Říkal, že nenávist člověka požírá,“ vysvětlila. Její matka Renée stále žije a přátelství s Derekem plně podporuje.

Derekův otec Rudi zemřel v roce 2017. Na dětství strávené v blízkosti koncentračních táborů si pamatoval. Ke konci války bydleli v Dachau a Rudi viděl stoupat temný kouř z koncentračního tábora, když nacisté pálili mrtvá těla, aby zlikvidovali důkazy o hrůzách, které tam prováděli.

Výchova se na něm projevila. Derek tvrdí, že i když měl jeho otec spoustu židovských přátel, neodpustil si někdy poznámky o „těch židech“ a když jednou Derekova matka chtěla koupit menoru (tradiční sedmiramenný svícen), otec rezolutně prohlásil, že „doma tuhle židovskou věc nestrpí“.

Derek s Noemie jsou však důkazem, že nehledě na prostředí, ve kterém vyrůstali, se lidé mohou stát dobrými přáteli a pomáhat dobré věci. „Derek a já chceme inspirovat lidi, aby měli odvahu a nebáli se promluvit. A aby si uvědomili, že i lidé z různých prostředí se mohou spojit ve společné věci lidskosti,“ uzavřela Noemie.