Ze zbytků zbraní na Ukrajině odlili v Nizozemsku zvon pro pražský kostel

(od našeho zvláštního zpravodaje)

Zatímco jindy tu výroba zvonu trvá několik měsíců, tentokrát bylo vše hotovo během dvou týdnů, aby bylo vše bezpečně připraveno na 5. června, kdy bude umístění zvonu v Praze přihlížet i nizozemský král Vilém-Alexandr spolu s prezidentem Petrem Pavlem. Kvůli požadavku na přidání materiálu ze zbraní šlo navíc o technologicky náročnější proces.

„Normálně tu zvony vyrábíme z 80 procent z mědi a 20 procent z cínu, jenže tady bylo i určité množství mosazi a kalkulace potřebného tvaru tak byla těžší. Vždy když opustíte normální postup, musíte být opatrní. Ale jsme s výsledkem tak spokojení, že jsme si říkali, že bychom to tak měli dělat vždy,“ popisuje Eijsbouts práci na nezvyklé zakázce.

Při výrobě srdce zvonu, který váží 220 kilogramů a měří 69 centimetrů v průměru, byl konkrétně použit kov ze střely z ruského raketového systému S-300, zatímco při odlévání samotného zvonu byl přidán materiál z ruského dělostřeleckého granátu ráže 122 milimetrů. Srdce zvonu bylo přitom odlito v Česku a se samotným zvonem bude zkompletováno až v Česku.

Zatímco mnoho českých kostelů přišlo o zvony během obou světových válek, když byly zrekvírovány jako materiál určený k výrobě zbraní, tady byl postup přesně opačný - odlití zvonu ze zbytků zbraní má být v době pokračující války na Ukrajině symbolem naděje.

Nápisy na zvonu jsou trojjazyčné – nizozemsky, ukrajinsky a česky. V horní části je přitom biblický citát (list Galatským 5,1): „Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ Na plášti zvonu je rovněž poznámka: „Zvon byl odlit ze zbytků zbraní použitých v době ruské agrese proti Ukrajině.“

Ačkoliv podnik Roayal Eijsbouts byl založen už koncem 19. století (tehdy jako hodinářská firma), dnes pracuje s moderními technologiemi a například potřebný tvar zvonu je výsledkem přesné počítačové kalkulace. Velký zvon od této firmy se nachází i v proslulé pařížské katedrále Notre Dame a během naší návštěvy vidíme kousky, které poputují do pražských Běchovic, na Filipíny, do Spojených států a mnoha dalších míst po celém světě.

Bez širokého geografického záběru by firma podle majitele nepřežila. „Z podnikatelského hlediska je zvon katastrofální produkt. Jednou ho vyrobíte a vydrží stovky let. Tentýž zákazník už si u vás stejný zvon neobjedná,“ lamentuje na oko Eijsbouts, ale zároveň je znát, že je na trvanlivost svých produktů pyšný.

S Českem firmu v Astenu mimochodem pojí ještě jedno mimořádné pouto - když povodeň zničila zvonaři Petru Rudolfovi Manouškovi jeho dílnu v Praze-Zbraslavi, nové zázemí pro svou výrobu našel právě tady, nedaleko Eindhovenu.

Iniciátorem vzniku nového zvonu pro kostel Nejsvětějšího Salvátora byla nizozemská ambasáda v Česku, projekt by se však nemohl uskutečnit bez finanční podpory trojice nizozemských firem, které v ČR působí. Strojírenská firma Huisman na odlití zvonu dala 12 tisíc eur (asi 300 tisíc Kč), NN životní pojišťovna dala dalších 6000 (150 tisíc Kč) a logistická firma Voerman poskytla přepravu.

Nový zvon před zavěšením v kostele Nejsvětějšího Salvátora, sídle akademické farnosti pražských vysokých škol, posvětí monsignor Tomáš Halík.

Původní zvon Salvátor pocházel z roku 1582, ten pukl a byl přelit roku 1852 Karlem Bellmanem starším. Tento čtvrttunový zvon visel ve věži až do roku 1916, kdy byl zabaven armádou a použit pro válečný průmysl. Od té doby zůstalo místo prázdné, zvon se tak na místo ve věži vrátí po celkem 109 letech.