Zákaz AfD? Naštvanost zakázat nelze, přiznávají němečtí politici

Během 24 hodin ve dvou diskusních televizních pořadech dva někdejší ministři, z nejsilnější vládní strany i jedničky z opozičních lavic, zvolili takřka totožná slova.

„Nespokojenost nelze zakázat. Vláda kancléře Olafa Scholze musí spíše jasně ukázat, že AfD nemá svým voličům v naprosté většině politických oblastí co nabídnout,“ prohlásil ve středu večer v televizi ARD Peer Steinbrück, Scholzův spolustraník ze sociální demokracie (SPD) a někdejší ministr financí ve velké kolaci Angely Merkelové, s níž v roce 2014 svedl neúspěšný souboj o kancléřský úřad.

„Vládní politika vede k obrovské frustraci, hněvu a nejistotě,“ vyčítal podle listu Die Welt Scholzově kabinetu tzv. semaforové koalice Jens Spahn, někdejší ministr zdravotnictví a dnes jeden z nejvlivnějších politiků opoziční křesťanské demokracie (CDU). „Naštvanost zakázat nelze. Zákazem se počet naštvaných lidí nesníží. Nejlepší způsob, jak AfD omezit, je jiná, lepší politika!“ dodal ve čtvrtek večer v diskusním pořadu televize ZDF.

A do třetice: také Joachim Gauck, někdejší spolkový prezident, se netají skepsí vůči případnému právnímu řízení vůči AfD. „Nabízejí se právní, ale i politické důvody, které by nás měly vést k velké opatrnosti,“ řekl Gauck v pořadu Phoenix Persönlich, který se bude vysílat v pátek. „Moje antipatie vůči těmto lidem jsou tedy dost velké, takže bych mohl být rád, kdyby byli zakázáni. Ale zároveň mám politické myšlení a to se ptá: jaký to má smysl? Liberální demokracie má k dispozici i jiné prostředky než zákaz. Jednou z možností je především se milých lidí z AfD zeptat, co nám mohou nabídnout do budoucna,“ upozornil.

Trojice náhledů na věc potvrzuje, že zatímco ještě na přelomu roku převládaly hlasy pro to, aby AfD skončila postavena mimo zákon, teď přibývá názorů nabádajících k opatrnosti.

AfD dlouhodobě vystupuje proti nekontrolované migraci do Německa, proti stále většímu vlivu Bruselu a upozorňuje na nebezpeční radikálního islámu v Evropě. Letos v září se konají volby ve třech východoněmeckých zemích, Durynsku, Braniborsku a Sasku, v nichž by nyní AfD triumfovala.

Především středolevicoví politici - mj. ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD), Robert Habeck, vicekancléř za Zelené, či Saskia Eskenová, předsedkyně SPD - nevylučovali zákaz strany, která se může pochlubit i v celostátních průzkumech vyšší voličskou přízní než kterákoli ze tří vládních koaličních stran - SPD, Zelení a liberální FDP. Stalo se tak poté, co vyšlo najevo, že členové AfD se zúčastnili tajného listopadového setkání krajně pravicových skupin, kde extremisté vypracovali plány na remigraci, vyhoštění milionů přistěhovalců.

„Ozvěny nacistické ideologie v době, kdy AfD vede v průzkumech ve všech pěti východoněmeckých spolkových zemích před červnovými komunálními a evropskými volbami, Německo šokovaly,“ poznamenal list The Telegraph s tím, že vyhnaly desetitisíce Němců protestovat do ulic.

Jak odhalil nezávislý neziskový investigativní web Correctiv, setkání se odehrálo na konci listopadu v postupimském hotelu Landhaus Adlon a zúčastnili se ho vysocí politici AfD, neonacisté a vlivní podnikatelé.

Pravicoví extremisté obvykle používají termín „remigrace“ v případech, kdy musí zemi opustit velký počet osob cizího původu – a to i pod nátlakem.

AfD se dlouhodobě staví proti přistěhovalcům, avšak návrhy na deportaci „nepřizpůsobivých občanů“ do „vzorového státu v severní Africe“, o nichž informoval Correctiv, vyvolaly v Německu pobouření. Někteří kritici je přirovnávají k původním plánům nacistů deportovat evropské Židy na Madagaskar.

Tři spolkové země už klasifikují AfD jako pravicově extremistickou stranu, avšak aby mohla být zakázána, musí se prokázat, že plánuje svržení demokracie.

O případném postavení mimo zákon rozhoduje Spolkový ústavní soud v Karlsruhe. Hans-Jürgen Papier, jeho někdejší předseda, už varoval, že právní překážka je příliš vysoká na to, aby jakýkoli pokus skončil úspěšně.

Žádost o zákaz může podat spolková vláda, parlament a Spolková rada zastupující jednotlivé spolkové země.

Ústavní soud dosud zakázal stranu pouze dvakrát. V roce 1952 se tak stalo v případě krajně pravicové Socialistické říšské strany a v roce 1956 se postih týkal Komunistické strany Německa.

V roce 2017 soud uvedl, že neonacistická Národnědemokratická strana není natolik populární, aby ohrožovala demokracii, a proto by neměla být vyloučena z politického dění.