Článek
Poslankyně SaS Mária Kolíková tvrdí, že vládní většina už měsíce, v některých případech déle než rok, nedává prostor, aby se kabinet zodpovídal parlamentu. Připomíná, že základem parlamentní demokracie je, když vláda předstoupí před poslance vždy, když alespoň pětina z nich uzná, že je na místě žádat člena kabinetu nebo celou vládu o vysvětlení a „skládání účtů“.
Strana SaS tvrdí, že ignorování návrhů na odvolání členů vlády už nelze vysvětlit jen politickou taktikou, ale může naplňovat znaky trestného činu sabotáže. Proto strana podala trestní oznámení na neznámého pachatele, které v úterý doručila na generální prokuraturu.
Liberálové přisuzují hlavní politickou odpovědnost předsedovi parlamentu Richardu Rašimu (Hlas). Ten určuje program schůzí a prakticky rozhoduje o tom, kdy a zda vůbec se opoziční návrhy na odvolávání dostanou na řadu. Podle SaS šéf parlamentu vychází vstříc zájmům vládní koalice, která se snaží nepříjemným debatám a hlasováním vyhnout.
Ve sněmovně se momentálně hromadí několik neprojednaných návrhů na vyslovení nedůvěry. Týkají se mimo jiné ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka (Hlas), ministryně kultury Martiny Šimkovičové, ministra životního prostředí Tomáše Taraby (oba za SNS), ministra zdravotnictví Kamila Šaška (Hlas) či ministra investic Samuela Migaľa (nezávislý). Na programu už více než rok čeká i návrh na vyslovení nedůvěry celé vládě.
Slovenská ústava dává právo alespoň pětině poslanců vyvolat projednání návrhu na vyslovení nedůvěry konkrétnímu ministrovi nebo celé vládě. Plénum má takový návrh zařadit na program schůze a projednat ho. O programu a načasování takových návrhů ale v reálu rozhoduje vládní většina a vedení parlamentu.
V posledních měsících se z nástroje parlamentní kontroly stal jeden z hlavních zdrojů napětí mezi koalicí a opozicí. Vládní poslanci často neumožní otevření mimořádných schůzí, body týkající se odvolávání ministrů se přesouvají ze schůze na schůzi.
Opozice a část odborné veřejnosti proto mluví o pošlapávání principu parlamentní demokracie. Odvolávání ministrů a hlasování o nedůvěře vládě patří podle nich k nejdůležitějším nástrojům, jimiž může parlament vládu kontrolovat. Pokud se vláda díky procedurálním hrám a omezenému počtu schůzí těmto debatám vyhne, oslabuje se podle kritiků samotný smysl rozdělení moci.
Napětí kolem blokovaných návrhů na odvolávání ministrů trestním oznámením SaS pravděpodobně nekončí. Opozice zvažuje i další právní kroky. Vládní koalice naopak argumentuje potřebou soustředit se na jiné priority a obviňuje opozici, že mimořádnými schůzemi jen „paralyzuje“ práci parlamentu.
