Článek
"Pro nás spor o Schillerovu lebku skončil," řekl v pondělí ve Výmaru při prezentaci výsledků dvouletého vědeckého bádání předseda nadace Hellmut Seemann. "Naším cílem bylo pouze objasnit otázku, zda jedna ze dvou lebek ve výmarské knížecí hrobce je Schillerova nebo není," dodal s tím, že tato otázka zodpovězena byla, i když v obou případech negativně.
Potvrdil tak neoficiální zprávu z minulého týdne, která negativní výsledek oznamovala. "Cokoli bude nyní následovat, je jenom hypotéza," zdůraznil Seemann k očekávaným spekulacím. Skutečnost, že rakev nyní zůstane prázdná, je podle něj nicotná proti pravdě. "Nemůžeme nechat 60 000 návštěvníků ročně klanět se v knížecí kryptě pozůstatkům, které nemají nic společného s Schillerovými," dodal.
Všechny vyjmuté kosterní pozůstatky budou nejprve uloženy ve výmarském muzeu pro možné další bádání a poté pohřbeny na Jakubském hřbitově.
Lebku mohl někdo úmyslně vyměnit
Schiller (1759-1805) byl po smrti uložen nejprve do hromadného hrobu význačných osobností a jeho kosti byly označeny teprve později. Lebka považovaná dosud za Schillerovu byla geneticky porovnána s materiálem odebraným z rodinného hrobu ve Stuttgartu a z dalšího hrobu rodiny v Bonnu. Lebka byla 200 let považována za pravou díky výrazné podobě s básníkovou posmrtnou maskou. "Je to úplný dvojník, geneticky ale nemá s Schillerovými nic společného," řekla antropoložka Ursula Wittwerová-Backofenová.
Genealog Ralph Jahn je přesvědčen, že někdo básníkovu lebku úmyslně vyměnil za jinou. Podezírá výmarského profesora Ludwiga Friedricha von Froriepa, který v roce 1826 zařizoval přenesení Schillerových ostatků do knížecí hrobky. Froriep měl podle něj čas, příležitost a motiv to udělat v době, kdy vypukla doslova mánie po lebkách velikánů - původ geniality se hledal v tvaru lebky.
Friedrich Schiller
Schiller byl jedním z nejvýznamnějších představitelů německého romantismu a spolu se svým současníkem Goethem patří mezi největší velikány klasické literatury. Je autorem známých dramat jako Loupežníci, Vilém Tel či Úklady a láska.
V Čechách se odehrává jeho baladická trilogie o Valdštejnovi. Text balady Óda na radost je součástí slavné Beethovenovy Deváté symfonie. Hudba Ódy je v instrumentálním provedení neoficiální hymnou Evropské unie.