Tři oblasti, na kterých troskotá brexitová dohoda

Jednání mezi britskými a unijními vyjednavači musela být na konci týdne přerušena, protože se strany nedokázaly dohodnout na kompromisu. V sobotu odpoledne si tak zatelefonoval předseda vlády Boris Johnson s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Ve společném prohlášení poté uvedli, že se sice jejich podřízení ještě vrátí k jednání, zároveň ale uznali, že rozdíly v požadavcích jsou „vážné” a „zásadní”. V neděli se tedy v Bruselu pokusí obě strany vyřešit „kritické problémy” a den nato si britský premiér opět zavolá s šéfkou Komise.

Podle politické redaktorky Laury Kuenssbergové z BBC budou nedělní jednání těžší, než si veřejnost myslí. „Vypadá to spíše jako poslední hod kostkou než dolaďování detailů,” vysvětlila. Následujících 48 hodin podle ní bude „zlomových”.

„Zásadní rozdíly panují ve třech kritických okruzích: pravidla hospodářské soutěže, dohled nad řešením vzájemných sporů a rybolovná práva v britských vodách.

Prvním problémem je to, čemu se v angličtině říká „level playing field”. V podstatě jde o to, aby podnikatelé na jedné straně nebyli v nespravedlivé výhodě oproti svým konkurentům na straně druhé.

Všechny obchodní dohody na světě mají předpisy, které jsou pro obě strany víceméně stejně výhodné. Evropská unie po Británii ale chce, aby se co možná nejvíce držela unijních pravidel v otázkách pracovních práv, environmentálních regulací a státních dotací.

Argument britské strany není těžké uhodnout. Touha zbavit se nutnosti dodržovat tato společná pravidla byla přece hlavním argumentem brexitu, kontrují.

Druhý problém britská média nazývají jako „governance”, tedy „řízení či správa”. Jde o to, jakým způsobem bude dohoda o budoucích vztazích koncipována a sepsána.

Zároveň – a to je hlavní – je potřeba vyjasnit, jak se budou řešit jakékoli spory, které v budoucnu mezi Spojeným královstvím a EU mohou nastat. Když Británie uzavřela s Unií odchodovou dohodu, její případné porušení měl řešit nezávislý panel arbitrů, případně Evropský soudní dvůr (ECJ).

Unijní vyjednavači navrhují, aby dohoda o pobrexitových vztazích fungovala na stejném principu. Britové ale odmítají, aby ECJ hrál jakoukoli roli. Podle nich musí být při řešení sporu ctěna suverenita jak britského, tak unijního právního řádu.

A pak je tu rybolov. Téma, o kterém se v médiích v souvislosti s brexitem mluví vůbec nejvíce. Řada obyvatel Spojeného království (zejména těch žijících v přímořských oblastech) totiž uváděla ochranu rybolovných práv jako stěžejní důvod k hlasování o vystoupení z EU.

Pro „brexitáře” jsou britské ryby prostě symbolem odchodu. Premiér Johnson proto ví, že v této otázce nemůže ustoupit. Podle něj má nyní Británie jako nezávislý přímořský stát plné právo ve svých vodách zvýhodňovat své vlastní rybářské lodě.

Pokud se ale s Unií nedohodne na kompromisu, nebudou mít britští rybáři plný přístup k unijnímu trhu, na kterém by ryby prodávali.

Vzhledem k tomu, že rybolov představuje asi dvě desetiny britské ekonomiky, politologové upozorňují, že se jedná primárně o politický problém. To si uvědomuje i francouzský prezident Emmanuel Macron. Pro francouzské rybáře totiž představují britské vody velmi lukrativní „revír”.

Britský předseda vlády si určil jako nejzazší termín pro uzavření dohody 15. říjen. Ten už je dávno pryč a do konce přechodného období zbývají asi čtyři týdny. „Detailně jsem zkoumal odchod bez dohody. Jednalo by se o selhání státnictví,” řekl přitom Johnson minulý rok v září.

Pokud Spojené království vstoupí do nového roku bez vyjasněných vztahů se svými evropskými partnery, bude to porušení slibu, který Johnson svým voličům před minulými volbami dal.

Tehdy tvrdil, že má dohodu hotovou, jen ji stačí dát do trouby (angl. oven-ready). Co se s onou dohodou stalo, není úplně jasné. Podle glosátorů na sociálních sítích ji dal zřejmě do rozbité trouby.

„Teď už je jasné, že Boris Johnson zemi neřekl pravdu,” má jasno stínový ministr spravedlnosti David Lammy.