Přijměte deportované migranty, nebo vás k nám přestaneme pouštět, pohrozila Eritrejcům Británie

Eritrejci tvoří největší část migrantů, kteří do Velké Británie v posledních dvanácti měsících přes Lamanšský průliv připluli na nafukovacích člunech. Podle údajů britského parlamentu konkrétně tvoří 18 procent všech příchozích. Eritrejská vláda, ale v první polovině roku přestala spolupracovat na deportaci těch, jejichž žádost o víza byla odmítnuta nebo spáchali trestný čin, informuje BBC.

„Eritrea měla každou možnou příležitost přijmout návrat zločinců a těch bez práva na pobyt v Británii. Na rozdíl od ostatních zemí odmítla,“ uvedla Mahmoodová při oznámení nových opatření.

Ta zahrnují omezení pohybu eritrejských diplomatů na okruh šedesáti kilometrů od Londýna, pokud jim k tomu britská vláda nedá povolení. Podle ministerstva vnitra stejné opatření v eritrejském hlavním městě Asmara platí pro britské představitele. Pokud nová opatření Eritreu ke spolupráci nepřimějí, je Mahmoodová připravena Eritrejcům zcela zakázat vstup do země.

Ačkoliv Eritrejci v posledních měsících tvoří největší národnostní skupinu nově příchozích do Británie, britská vláda jedná o deportaci jen velmi nízkého procenta z nich. „Většina Eritrejců, kteří přijdou a zažádají o azyl, vůbec není deportovatelná. Vláda by o jejich deportaci nikdy nejednala, protože 84 procent z nich uspěje hned při prvním verdiktu a další uspějí s odvoláním,“ řekla ředitelka Migrační observatoře Oxfordské univerzity doktorka Madeleine Sumptionová.

Většina mladých Eritrejců ze země utíká před povinnou vojenskou službou, která může trvat celá desetiletí. V Eritreji se navíc od nabytí nezávislosti v roce 1993 nekonaly volby, je tam jediná politická strana a neexistují tam nezávislá média. Kritici prezidenta Isaiase Afwerkiho jsou zatýkáni a často vězněni bez řádného soudu. V Eritreji jsou také povolena jen čtyři náboženství: ortodoxní křesťanství, sunnitský islám, římskokatolická církev a luteránství. Ostatním věřícím rovněž hrozí vězení.

Aby mohla Británie nepřijaté migranty a zločince deportovat, musí s ní spolupracovat země jejich původu. S devatenácti zeměmi, včetně Indie, Pákistánu nebo Francie, má Británie uzavřené formální dohody. Se zbytkem jednání probíhají na neformalizované úrovni. Británie si tak musí spolupráci občas vymáhat a právě omezení vstupu do země je toho častým nástrojem.

Britská vláda jím letos pohrozila i Angole, Namibii a Demokratické republice Kongo. Všechny tři tyto africké státy posléze souhlasily se změnou deportačních podmínek a britské ministerstvo vnitra uvedlo, že se spolupráce s nimi zlepšila.

Podle Sumptionové si ale britská vláda na některé země netroufne, protože nechce poškodit obchodní vztahy. „Když se podíváte na celkové počty lidí, kterým zamítli azyl, ale do země původu je nevrátili, tak jsou na vrcholu žebříčku místa jako Pákistán a také Bangladéš. Ale vedlejší škody zákazu vydávání víz pro tyto země, ze kterých přichází tolik zahraničních studentů a spousta lidí s pracovními vízy, by byly mnohem horší než u země, jako je Eritrea,“ uvedla Sumptionová.

Podle údajů britského ministerstva vnitra do Británie letos v člunech zatím připlulo 20 400 migrantů, o 40 procent méně než za stejné období v loňském roce. Mezi červencem roku 2025 a červnem letošního roku pak bylo deportováno nebo zemi opustilo 40 600 migrantů, což je oproti předchozímu roku osmiprocentní nárůst. Z trestného činu bylo mezi deportovanými usvědčeno méně než 6 tisíc lidí.