Článek
Narodil se 14. března 1943 v Praze. Mládí však prožil v obci Stará Role, která je dnes součástí Karlových Varů. První fejeton publikoval v šestnácti. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde ho v zájmu o tento žánr podporoval novinář a pedagog František Gel, reportér z Norimberského procesu s nacistickými zločinci. Nakonec s ním v roce 1976 vydal knížku Budeš v novinách.
Ta vůbec první s názvem Kos a kosinus mu vyšla v roce 1969, první sbírka fejetonů Myš v 11. patře pak po jedenácti letech. Dětství, stěhování zpět do Prahy a obdivný pohled na maličkosti kolem nás popsal v souboru Co láká předškoláka.
Jeho dvacátou knihou se v roce 2018 stal výbor Tajemné kotě aneb 95 fejetonů, které se autorovi okotily.
Svými vtipnými texty oslovoval čtenáře časopisů i posluchače v rozhlase a televizi. A to i prostřednictvím audioknih, které načetl sám. Rád v té souvislosti vzpomínal na hodiny hlasové výchovy na fakultě, které vedl herec Milan Neděla.
„Základem fejetonu může být cokoli. Jakýkoli zážitek, třeba jen pohled z okna, který nabídne něco zaznamenáníhodného,“ řekl v roce 2000 při uvedení výboru nazvaného Výlov mého rybníka.
„Člověk ale musí mít nažito. Aby měl z čeho čerpat inspiraci. A došel k pointě. Mně nejvíc dala reportérská zkušenost v Mladém světě, který byl v šedesátých letech poměrně svobodomyslným časopisem,“ dodal.
Během novinářské kariéry v oblíbeném časopisu Mladý svět (1964-1992) procestoval víc než padesát zemí čtyř kontinentů. Neustále se vzdělával a projevoval zájem o vše nové. Bez toho se opravdový tvůrce neobejde.
V letech 1993 až 2003 pracoval v Týdeníku Televize, spolupracoval s Českým rozhlasem.
Nedílnou součástí jeho knih byly ilustrace Vladimíra Renčína a Vladimíra Nagaje. Později zdobily jeho práce kresby jeho druhé manželky - malířky, grafičky, oděvní výtvarnice a pedagožky Magdy Křesťanové.
„Nakonec všechny texty zná od samého počátku, je mou první čtenářkou,“ říkal.
V roce 2014 získal Cenu Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu za sbírku fejetonů Proč nemám pistoli. Mimořádnou inspirací mu byl svět zvířat, o čemž svědčí i názvy jeho knih, namátkou - Slepičí krok, Podkovaná blecha, Kočka v patách, Jsem z toho jelen, Nebuď labuť, Pozor, hodný pes, Tajemné kotě…
„Na té práci je sympatické, že nikdy nekončí,“ řekl také. „Píšeš vlastně pořád jen jednu knížku. A hraješ si s jazykem.“
Poslední rozloučení s Rudolfem Křesťanem se koná v pátek 23. října v 10:20 v Nové obřadní síni na pražských Olšanských hřbitovech.