Neviděli jste Johannu? Identifikace bruselských obětí je pomalá, rodiny se drží posledních nadějí

Nervozita mezi těmi, kteří v Bruselu před Velikonocemi zůstávají, je silně přítomná. Atentáty a strach se staly nejčastějšími tématy hovorů mezi obyčejnými lidmi.

Některé rodiny stále čekají na uklidňující telefonát, že ti, které milují, jsou naživu. V zoufalosti se uchýlily k vylepování jejich fotografií po bruselských ulicích. Doufají, že je třeba někdo pozná.

„Viděli jste někde Johannu?“ ptá se jeden z plakátů. Na něm je na třech snímcích zachycena usměvavá třicetiletá dívka s kostěnými brýlemi. Cestovala metrem, když se v něm odpálil sebevražedný atentátník. Stále je nezvěstná.

Stejně tak hledají příbuzní jakoukoli stopu na internetových fórech a sítích. Minimálně v jednom šťastném případu, o němž se zmiňuje belgický deník Le Soir, byly modlitby vyslyšeny. Mladé ženě se podařilo najít svou matku.

Prozatím bylo potvrzeno 31 mrtvých, 270 zraněných a spekuluje se až o 40 národnostech, které sebevražedné útoky na bruselském letišti a v metru v různé míře zasáhly. Desítky zraněných se navíc stále nacházejí ve velice vážném nebo přímo kritickém stavu.

Státní příslušnost obětí a zraněných však dosud belgické orgány oficiálně nesdělily.

„Zdlouhavost identifikace, jakkoliv prodlužuje pocit nejistoty na straně blízkých, je dána tím, že tým pracuje podle mezinárodních norem vyžadujících stoprocentní identifikaci obětí. To předpokládá nejen vizuální srovnání podoby, ale i analýzu DNA a otisků prstů,“ vysvětluje česká ambasáda v Bruselu na svých stránkách.

Na největší pietní místo, po útocích spontánně vytvořené u staré burzy přímo v centru metropole, lidé stále přinášejí květiny, zapalují svíčky, skandují, zpívají a křídou kreslí a píšou vzkazy na pěší zónu. Popsaný a pokreslený je už značný kus samotné historické stavby.

To, co se na takzvaném Burzovním náměstí už třetí den děje, ovšem začíná působit víc jako karikatura než pieta za mrtvé - připomíná spíš skandování na fotbalovém zápase nebo bujaré fanoušky na koncertě nějaké z amerických popových hvězdiček. Performanci přihlížejí desítky televizních štábů z celého světa, nainstalované s kamerami do téměř dokonalého půlkruhu tak, aby jim neunikl žádný z výkřiků a hesel.

Stejně jako loni v listopadu, kdy byly v Belgii a Bruselu vyhlášeny nejvyšší stupně teroristické hrozby, připadá téměř bez nadsázky na jednoho kolemjdoucího v centru jeden novinář. Tentokrát ale ostře ozbrojené vojáky není až tolik vidět.

Na rozdíl od téměř liduprázdného Velkého náměstí a dalších jindy turisty oblíbených místech, bylo divoko u Hlavního vlakového nádraží, kde se ve čtvrtek odpoledne tvořily dlouhé fronty. „Musím utíkat. Omlouvám se, ale čekají mě dlouhé čekání a kontroly na nádraží. Snad stihnu svůj vlak,“ omluvil se jeden z novinářů z jednání, které se o něco protáhlo. Nevěřila jsem mu, než jsem kolem hroznu cestujících a tím zmatkem sama později projížděla.

Místní restauratéři a obchodníci zažívají podle všeho ještě krizovější stav než před pár měsíci. „Jestli jsme si mysleli, že v listopadu to bylo špatné, tak teď je to pro náš byznys katastrofa. Nepřicházejí skoro žádní lidé. Je to frustrující,“ svěřil se zaměstnanec jednoho z nejvyhledávanějších rybích bister v historickém centru.

Za normálních okolností bývá jeho stánek zavalený hladovými a netrpělivými zákazníky. Dnes jsem měla plný talíř před sebou téměř okamžitě.

Představitelé belgického státu si začínají sypat popel na hlavu a veřejně přiznávají pochybení. A podávají rezignace. Dvě – od ministrů spravedlnosti a vnitra – však belgický premiér Charles Michel odmítl přijmout. „Byli jsme požádáni, abychom neopouštěli tuto válečnou situaci,“ citoval server Flandersnews.be ministra vnitra Jan Jambon.

Ministr spravedlnosti Koen Geens až nyní připustil, že informace od Turků o podezřelém pachateli bruselských útoků se ke klíčovým lidem v Belgii dostaly z belgického velvyslanectví v Ankaře příliš pomalu. „Lidé nepracovali dost pilně,“ usoudil. [celá zpráva]