Článek
„Tím, že povolujeme přetrvání takového práva či povinnosti, kolektivně schvalujeme systém dominance a predace manžela na manželce. Manželství nemůže být bublina, kde je souhlas se sexem definitivní a celoživotní,“ okomentovala návrh zákona poslankyně za Zelené Marie-Charlotte Garinová, která jej v Národním shromáždění předložila.
Otázka manželských sexuálních povinností byla dosud ve francouzském občanském zákoníku slepým místem, protože je vůbec nezmiňuje. Manželské povinnosti definuje pouze jako „úctu, věrnost, podporu a pomoc“ a manželské páry se podle něj zavazují k „soužití“. Koncept sexu jako součásti manželských povinností pochází ze středověkých církevních zákonů.
V posledních letech se ve Francii několikrát stalo, že rozvodoví soudci právo manžela či manželky na sex označovali za součást soužití zmiňovaného v občanském zákoníku. Nejslavnější takový případ se odehrál v roce 2019, kdy soud rozhodl, že žena zavinila rozvod tím, že manželovi sex odepírala. Záležitost se dostala až k Evropskému soudu pro lidská práva (ECHR), který Francii za tento rozsudek formálně pokáral.
Už rozsudek ECHR tak prakticky znemožnil, aby se takový případ u francouzského soudu opakoval. Nový zákon má tak toto rozhodnutí hlavně formalizovat, aby v textu občanského zákona nebyly žádné nejasnosti.
Tato problematika se řešila i v souvislosti se soudním případem Gisèle Pelicotové, kterou její manžel Dominique roky zdrogovanou nabízel cizím mužům ke znásilnění. Několik obviněných se pak před soudem hájilo, že předpokládali, že se sexem s nimi souhlasila, protože jim to její manžel řekl.
