Článek
O stavbě 3,7 kilometru dlouhého mostu se v Itálii jednalo už od konce šedesátých let minulého století, připomíná agentura Reuters.
Současná pravicová vláda premiérky Giorgie Meloniové ze stavby mostu učinila jednu z priorit svého programu a vyčlenila na ni a na vybudování okolního zařízení na následujících deset let 13,5 miliardy euro (331,7 miliardy korun). Most by měl být dostaven v roce 2032.
Po středečním schválení stavby začnou přípravné práce, včetně archeologického a geologického průzkumu. Zároveň by teď mělo být oficiálně schváleno vyvlastňování pozemků, na kterých bude most stát.
Celý projekt čelí silnému odporu z několika směrů. Mnoho lidí zpochybňuje praktičnost stavby údajně nepotřebného mostu v oblasti často zasahované zemětřesením. Další vyjadřují obavy z překročení rozpočtu, environmentálních škod, nebo toho, že ze stavebních kontraktů bude těžit mafie. Environmentální asociace již kvůli plánované stavbě podaly stížnost u Evropské unie.
Zastánci projektu naopak tvrdí, že rychlá železniční dráha a silniční spojení poskytnou alternativu k současné trajektové dopravě, a to by mělo pomoci nejen Sicílii ale i zbytku italských chudších jižních regionů.
Kontrakt na stavbu mostu získalo v mezinárodním výběrovém řízení konsorcium Eurolink vedené největší italskou stavební společností Webuild. Součástí konsorcia jsou i španělská skupina Sacyr a japonská skupina IHI. Italská společnost odhaduje, že by tento stavební projekt mohl vytvořit více než 100 tisíc pracovních míst.
Webuild se v současnosti dále podílí na gigantickém saudskoarabském stavebním projektu Neom, Sacyr se podílel na rozšíření Panamského průplavu a IHI má na svém kontě stavby japonského mostu Akaši-Kaikjó a tureckého Mostu Osmana Gaziho.
