Článek
Snaha urychlit proces přichází po rozhodnutí Washingtonu zavést cla na Island či hrozbách amerického prezidenta Donalda Trumpa anexí Grónska.
Island není jediným zájemcem o členství. Brusel pracuje na plánu, který by ho mohl částečně zajistit i Ukrajině, a to již příští rok, Černá Hora zase v lednu uzavřela další vyjednávací etapu.
Před zmrazením jednání v roce 2013 Island uzavřel 11 svých vyjednávacích kapitol z 33. Černá Hora, nejpokročilejší kandidátní země EU, tento milník překonala teprve v posledních měsících.
Islandský parlament by měl oznámit datum hlasování během několika příštích týdnů, sdělily Politicu dva zdroje. Pokud se Islanďané v referendu vysloví pro, mohli by se připojit k EU dříve než jakákoli jiná kandidátská země, tvrdí další zdroj.
„Diskuse o rozšiřování se mění. Stále více jde o bezpečnost, o sounáležitost a o zachování naší schopnosti jednat ve světě soupeřících sfér vlivu. To se týká všech Evropanů,“ řekla komisařka EU pro rozšiřování Marta Kosová.
Opakované zmínky o Islandu
Diskuse o možném obnovení přístupových jednání začala ještě před Trumpovým návratem do úřadu, nyní je ale mnohem naléhavější. Olej do ohně přilil i vtip Billyho Longa, Trumpova kandidáta na post velvyslance na Islandu, že země se stane 52. americkým státem a on se stane jejím guvernérem.
„Myslím, že skutečnost, že Donald Trump ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu zmínil Island čtyřikrát, rozhodně vzbudila pozornost. V malé zemi to muselo vyvolat obavy,“ řekl jeden ze zdrojů obeznámený se situací a dodal, že to „musí být znepokojující pro tak malou zemi“.
Island požádal o vstup do EU v roce 2009 na vrcholu finanční krize, během níž všechny tři jeho hlavní komerční banky zkrachovaly. Vláda však v prosinci 2013 jednání zmrazila - islandská ekonomika se tehdy rychle zotavovala, zatímco ekonomové varovali před možným kolapsem eurozóny. V březnu 2015 Reykjavík požádal, aby již nebyl považován za kandidátskou zemi EU.
Geopolitická situace se však za poslední desetiletí výrazně změnila. Island zaujímá strategicky důležité místo v severním Atlantiku, nemá armádu a spoléhá se na členství v NATO a na bilaterální obrannou dohodu s USA, uzavřenou v roce 1951.
Cesta Islandu k členství v Evropské unii není jednoduchá. Největší potenciální překážkou jsou rybolovná práva, klíčový průmysl na Islandu a zároveň velké téma při posledních jednáních.
Oproti dřívějšku ale došlo k jednomu zásadnímu posunu, a to byl brexit. Z EU odešla Velká Británie, jež má s Islandem ohledně rybolovu dlouhodobě napjaté vztahy.
V období mezi 50. a 70. lety 20. století nastala série násilných střetů nazývaných Tresčí války. Během islandských přístupových jednání panovalo mezi oběma zeměmi vážné napětí, přičemž Velká Británie měla výhrady k množství makrel, které islandské rybářské lodě lovily. Spor nazvaný „Makrelová válka“ vedl k tomu, že EU vyhlásila obchodní sankce vůči Islandu.
