Článek
Soud ve středu rozhodl, že Komise nerespektovala zákony Evropské unie o přístupu k dokumentům. Právníci Komise během soudního procesu také uvedli, že nevědí, jestli požadované zprávy ještě vůbec existují. I za to soud Evropskou komisi pokáral, protože prý neposkytla „přijatelný důvod“, proč bylo možné je nezachovat, informuje deník The Guardian.
Evropská komise má stále právo se proti rozsudku odvolat. Ve vyjádření o tom, že chce rozsudek „blízce prostudovat“, také Komise naznačila, že chce vydání textových zpráv nadále blokovat, jen k tomu tentokrát poskytne „detailnější vysvětlení“.
Rozhodnutí soudu je ovšem – nehledě na to, zda skutečně povede ke zveřejnění zpráv – pro Von der Leyenovou, která má za sebou prvních pár měsíců druhého funkčního období v čele Evropské komise, důležitým momentem. Ačkoliv si zatím vysloužila pověst kvalitní krizové manažerky, její styl vedení Komise jí také vysloužil obvinění z nedostatečné transparentnosti.
Von der Leyenová za pandemie covidu-19 osobně zajistila 1,8 miliardy dávek vakcíny Pfizer/BioNTech ve chvíli, kdy EU v závodě o zajištění vakcín ztrácela na Velkou Británii a Izrael. Poté, co se ukázalo, že Pfizer zvýšil cenu jedné dávky z 15,5 eura (386 korun) na 19,5 eura (486 korun), kritici začali tvrdit, že Evropská komise za ně zaplatila příliš.
Investigativní novinář Alexander Fanta proto požádal o zveřejnění textových zpráv mezi Von der Leyenovou a Bourlaou, protože by „mohly pomoct odpovědět na otázku, proč se EU stala největším zákazníkem Pfizeru, ale zároveň údajně platila mnohem vyšší ceny“. Později o vydání textových zpráv požádal i list The New York Times, ale v obou případech to Evropská komise odmítla.
Profesor práv EU z pařížské obchodní školy École des hautes études commerciales de Paris Alberto Alemanno uvedl, že výsledek soudu povede k větší zodpovědnosti unijních lídrů. „Tento rozsudek poskytuje čerstvou připomínku, že EU řídí vláda zákona a její lídři jsou vystaveni neustálému dozoru ze strany svobodných médií a nezávislého soudu,“ řekl Alemanno.
