Článek
Stavbu, která stála přibližně pět miliard dolarů, zafinancovali i rodáci žijící v zahraničí. Etiopie si od vysokého výkonu 5150 megawattů a výroby až 15 760 GWh elektrické energie ročně slibuje posunutí mezi světové země se středními příjmy. Objem energie pokryje nejen vnitrostátní poptávku, ale umožní i vývoz za hranice.
Proti otevření dlouhodobě bojují sousedící Súdán a blízký Egypt. Jako důvod uvádí obavu o vodní bezpečnost. Konkrétně má Chartúm a Káhira strach, že by díky zdroji mohla Etiopie začít vyvíjet v oblasti politický a ekonomický tlak.
Konflikt o přístup k vodám Nilu není zdaleka otázkou dneška. Vztahy mezi deseti zeměmi povodí řeky řídily po celá desetiletí smlouvami podepsanými ještě v koloniálních dobách.
Podle písemností země ležící na horním toku Nilu, jako je Etiopie, Keňa nebo Uganda, nemohou stavět přehrady bez souhlasu Egypta a Súdánu. Země ale opakovaně dokumenty zpochybňovaly s odvoláním, že jako omezení koloniálními mocnostmi pro ně nejsou závazné.
Káhira a Chartúm se obávají, že Etiopie by mohla kontrolou toku vody vyvíjet politický a ekonomický tlak na své sousedy. V polovině srpna vydal Egypt varování, v němž oznámil možnost podniknout odvetné kroky, pokud by byly ohroženy jeho vodní zájmy.
Rostoucí napětí a nedostatek vody
Populace severovýchodní Afriky neustále roste a s ní i problémy s přístupem k vodě.
Egypt, který v 60. letech postavil Asuánskou přehradu, se stále víc potýká s nedostatkem vody. Roční spotřeba v zemi je kolem 80 miliard metrů krychlových, zatímco dostupné zdroje jsou pouhých 60 miliard metrů krychlových.
Modrý Nil, který vytéká z etiopského jezera Tana, je klíčovým zdrojem vody pro Súdán a Egypt. Jakákoli změna v jeho toku může mít vážné důsledky pro miliony obyvatel regionu.
