Článek
Za živé izraelské úřady považují ta rukojmí, o kterých mají z posledních měsíců důkazy, uvádí BBC. Ty pochází nejčastěji od rukojmích propuštěných v předchozích výměnách nebo od samotných teroristů. Ti totiž zveřejňují videa zubožených rukojmí a vinu za jejich stav svalují na izraelskou ofenzivu v Gaze, nikoliv na nelidské podmínky, ve kterých je podle svědectví již propuštěných drží.
To je případ například čtyřiadvacetiletého Alona Ohela, kterého na videu zveřejněném v srpnu vozili ozbrojenci v autě po městě Gaza, jež právě čelilo izraelské operaci. Ohel pak divákům videa řekl, že se izraelských útoků bojí. Dříve propuštění rukojmí uvedli, že před natáčením podobných videí jim teroristé vždy nadiktovali, co mají říkat.
Video s Ohelem také ukázalo, že v zajetí zjevně oslepl na jedno oko. Není jediným z rukojmí, o kterém jsou zprávy, že v zajetí trpí zdravotními problémy. Například dvaadvacetiletý Matan Angrest podle výpovědí již propuštěných rukojmí trpí kvůli neléčeným popáleninám a infekcím a šestatřicetiletý Elkana Bohbot, který má chronické astma, byl na jednom z videí viděn s intravenózní infuzí.
Izraelskou veřejností ovšem nejvíce otřásly nedávné záběry podvyživeného čtyřiadvacetiletého Ejatára Davida a jednadvacetiletého Roma Braslavskiho. Druhý zmíněný na videu zveřejněném Palestinským islámským džihádem uvedl, že mu došlo jídlo, nemůže chodit ani se postavit, a je „na prahu smrti“. Zdravotničtí experti uvedli, že očividně trpí následkem „úmyslného dlouhodobého a systematického hladovění“. To, že izraelské úřady dvacet rukojmí považuje za živé, tedy zjevně neznamená, že někteří z nich od posledních zpráv otřesným podmínkám v zajetí nepodlehli.