Článek
Vzápětí německá vláda prostřednictvím své mluvčí Martiny Fietzové oznámila, že považuje tuto otázku za uzavřenou „po právní i politické stránce“. Berlín se odvolává na smlouvu 4+2 z roku 1990, podle které došlo ke sjednocení rozděleného Německa a kterou Berlín vykládá jako konečné vypořádání s poválečnými závazky vůči ostatním státům.
Řada německých deníků spojuje řeckou diplomatickou iniciativu se snahou premiéra Alexise Tsiprase zabodovat na domácí politické scéně, kde v současné době probíhá předvolební kampaň. Deník Bild dokonce označil řeckou iniciativu za „provokativní urážku“ s cílem získat od německých daňových poplatníků stovky miliard eur.
Nicméně řecké ministerstvo zahraničních věcí připomíná, že se na tomto diplomatickém kroku dohodla převážná většina řeckého parlamentu už minulý duben, a zdůrazňuje, že řecké nároky se netýkají jen vyplacení reparací za obrovské materiální škody, které spáchali nacisté během okupace Řecka, ale zahrnují i otázku navrácení ukradených archeologických i dalších kulturních památek, jakož i otázku morálního vyrovnání mezi oběma národy.
Největší ztráty hned po SSSR
Shodou okolností si Řekové v tyto dny připomínají válečné zločiny, kterých se němečtí vojáci dopustili proti civilnímu obyvatelstvu hned po obsazení Kréty v červnu 1941. Příslušníci wehrmachtu během čtyřleté okupace Řecka vypálili stovky vesnic a osad. Vydrancování země bylo tak rozsáhlé, že v zimě roku 1941–1942 propukl hladomor, na jehož následky zemřelo čtvrt milionu Řeků.
| Řecko během německé okupace trpělo nejvíc ze všech států s výjimkou Sovětského svazu. Ztráty na lidských životech dosáhly půl milionu. To je sedm procent tehdejšího obyvatelstva. Desítky tisíc Řeků byly popraveny. Přes osmdesát procent řeckých Židů nepřežilo holocaust. |
Neméně kuriózně působí i otázka německého dluhu vůči Řecku – nesplacené půjčky, kterou si nacisté vynutili na Řecku v době okupace, jejíž výše se dnes odhaduje na deset miliard eur (256,6 mld. korun) a jejíž existence není právně zpochybňována.