Článek
Vládou vlastněná továrna na dallaském předměstí Mesquite, která měla přispět k tomu, aby se v USA ročně vyrábělo 100 000 granátů ráže 155 mm, spustila výrobu v roce 2024.
Jádrem třech univerzálních linek pro výrobu kovových těl granátů byla zařízení turecké firmy Repkon, která použila jinou než obvyklou technologii, tedy tváření oceli ve vysokých otáčkách. Významnou roli v automatizované výrobě měly robotické paže, které měly přesouvat těžké ocelové bloky rozžhavené na skoro tisíc stupňů Celsia. Žár ale často vedl ke vznícení mazacích olejů paží nebo oleje, jímž chladily lisy.
Parta chlapů s perlíkem
Scény byly takřka apokalyptické. „Po druhém, třetím, čtvrtém případu se to stalo skoro normálním,“ řekl jeden bývalý dělník továrny, která musela už v roce 2025 zavřít dvě výrobní linky.
Požáry však nebyly jediným problémem v létě 2024. Robotické paže často selhávaly i jinak, občas ocelový dál upustily z výše půldruhého metru na zem nebo při nekontrolovaném pohybu rozbily okna či narazily do drahých CNC strojů.
Hlavně ale selhávalo klíčové zařízení pro protahování oceli. Dobře nefungovaly ani obří lisy. Často se do nich muselo bušit perlíkem, ale stejně nevyrobily jediné použitelné tělo náboje.
„Opravdu jsme neměli žádný standardizovaný postup. Byli jsme parta chlapů, co se střídala každou noc u stroje s perlíkem,“ popsal situaci v továrně bývalý zaměstnanec Quantel White.
Osm nedodržených termínů
Problémy se nedařilo řešit a když General Dynamics nesplnil osm termínů, nařídily ozbrojené síly zavřít dvě ze tří linek. „Společnost GD-OTS selhala při dokončení projektů v termínu nebo ve smysluplném pokroku pro jejich splnění. U první linky nedodržela šest termínů a to mělo dopad i na harmonogram spuštění linky číslo 2,“ uvedl loni server Breaking Defense.
Ani na té třetí se ale podle červencové zprávy generálního inspektora ministerstva obrany nevyrobil jediný použitelný granát.
Armáda uvedla, že to americké daňové poplatníky přišlo na 533 milionů dolarů (jedenáct miliard korun).
Generální inspektor ve své zprávě sice popsal kolaps zařízení, ale nikdy nejmenoval žádnou ze zapojených společností. Armáda má jen zjistit, jestli měla smlouva „všechny náležitosti“, jak se utratily peníze a zda může nějaké dostat zpět. Měla by také „zjistit a zavést řešení“ pro výrobu dělostřelecké munice.
Armáda však nikdy veřejně neučinila General Dynamics ani tureckého dodavatele zodpovědnými za selhání a nedonutila General Dynamics vrátit ani cent. „Je to naprostá katastrofa,“ řekl bývalý zaměstnanec armádního úřadu, který na projekt dohlížel, „armáda měla jít po General Dynamics, aby získala zpět prostředky.“