Článek
Cheney byl Bushovou pravou rukou po celých osm let v Bílém domě. Během druhého funkčního období se ale prezident od něj odklonil, prozradil při nedávném vystoupení ve Washingtonu, které předznamenává vydání jeho memoárů.
„Řekl, že Bushe uzemnila kritická reakce veřejnosti, vůči níž byl více poddajný. Důsledkem bylo, že se pro něj stal příliš měkkým anebo spíše se zatvrdil vůči Cheneyho radám. Projevil nezávislost, kterou Cheney nepředvídal. Cheneyho doktrínou bylo: pořád s železnou vůlí dál a nikdy se neomlouvat, nikdy nic nevysvětlovat. Bush se přiklonil k smiřování,“ citoval deník The Washington Post jednoho ze svědků setkání.
Deník poznamenal, že ačkoliv mezi oběma muži panuje vzájemný respekt, což se nedá říct o jejich bývalých poradcích, z Cheneyho kritiky je patrný rozchod se smířlivým postojem. Svěřování se na veřejnosti pokládá za morální slabost a dosud svého bývalého šéfa chválil jako rozhodného muže.
Výsledkem Bushova odklonu od Cheneyho závěrem jeho druhého funkčního období byl zákaz tzv. waterboardingu při výsleších lidí podezřelých z terorismu, uzavření tajných věznic CIA či diplomatické iniciativy vůči Íránu a KLDR, o kterých si Cheney myslel, že v nich uzrává čas ke změně režimu.
Bratři ve zbrani
Mezi Cheneym a Bushem už ovšem byly i roztržky osobního charakteru, podotkl The Washington Post. Krátce poté, co Bush odvolal ministra obrany, nazval Cheney Donalda Rumsfelda tím nejlepším resortním ministrem a dodal, že se nikdy od svého šéfa nenaučil víc, než když sloužil jako jeho Rumsfeldův zástupce v administrativě prezidenta Geralda Forda.
Cheney se také marně snažil, aby Bush zcela omilostnil někdejšího šéfa jeho kanceláře Lewise „Scootera“ Libbyho. Ten byl odsouzen v případu prozrazení identity agenty zpravodajské služby CIA Veroniky Plameové. Libby však nebyl odsouzen za prozrazení její identity, ale proto, že v případu lhal před velkou porotou i vyšetřovatelům FBI.
Cheney avizuje vydání svých pamětí na jaro 2011. Bush už se dal slyšet, že „tu knihu“ číst nebude.
