Článek
Witzany byl koncem roku 1989 zvolen prvním porevolučním děkanem Fakulty stavební ČVUT, tuto funkci zastával po tři volební období. Inicioval například vznik studijních oborů inženýrství životního prostředí, ekonomika a management a založil obor pozemní stavby a architektura. V roce 1999 a znovu v roce 2002 ho akademický senát školy zvolil rektorem ČVUT.
„K mimořádným výsledkům jeho úsilí patří založení Fakulty biomedicínského inženýrství, Ústavu teoretické a experimentální fyziky a také zahájení stavby nové budovy Fakulty architektury,“ stojí v nekrologu.
Podílel se mimo jiné na rozvoji teorie navrhování prefabrikovaných konstrukcí a rekonstrukcí historických staveb. Navrhl základní varianty obnovy a opravy Karlova mostu.
Jako autor či spoluautor navrhl a experimentálně i v praxi ověřil mnoho stavebních systémů a konstrukcí, například průmyslově vyráběné stavby z ocelových prostorových jednotek nebo prefabrikovaný sloupový systém s deskovou stropní konstrukcí.
Witzany působil mimo jiné v Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace a také jako poradce premiéra Bohuslava Sobotky pro vědu a výzkum. Aktivně se podílel na činnosti Nadace 17. listopadu, která finančně podporuje studenty s vynikajícími studijními výsledky ze sociálně slabších vrstev. Věnoval se i činnosti Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a dalších neziskových organizací.
