Webb našel na Saturnově měsíci mraky

Vzhledem k tomu, že Titan má hustou atmosféru a světlo se tak od povrchu neodrazí, je jeho povrch při sledování ve viditelném světle skrytý. Pozorování pomocí přístroje NIRCam na Webbově dalekohledu v infračerveném spektru však umožňuje nahlédnout i pod atmosféru měsíce.

Teleskop, který vznikl ve spolupráci americké vesmírné agentury NASA, evropské ESA a kanadské CSA, zkoumal složení jeho atmosféry a přítomnost mraků.

Titan je jediným měsícem v našem solárním systému, který má hustou atmosféru trochu podobnou té naší - jen je tedy zhruba čtyřikrát hustší než na Zemi. Na povrchu Saturnova měsíce jsou rovněž řeky, jezera a moře, což je ve Sluneční soustavě unikátní. Jenže úplně jako na naší planetě to není - na Titanu místo vody nalezneme tekutý metan a etan.

První snímky Titanu vědci dostali z dat ze 4. listopadu a výsledek je nadchl. „Na první pohled je to neuvěřitelné. Vidíme mraky na Titanu,“ reagoval na první snímek člen vědeckého týmu Sebastien Rodriguez z Pařížské univerzity.

JWST objevil světlý mrak na severní hemisféře měsíce, následně i druhý. Větší z mraků byl objeven nad severním polárním regionem blízko největšího známého metanového moře měsíce: Kraken Mare.

Odhalení mraků potvrdilo domněnku, že na měsíci dochází k procesu podobnému k vodnímu cyklu jako na Zemi - tj. že nad metanovými moři se tvoří mraky, které nad pevninou shodí zkapalněný metan v podobě deště. A ten pak steče do řek a vyústí do moří.

„Objev mraků je neskutečný, jelikož potvrzuje hypotézu, že se mraky tvoří nad severní polokoulí v letním období v čase, kdy je povrch oteplován slunečními paprsky,“ prohlásil badatel Conor Nixon z Goddardova vesmírného střediska NASA v americkém Marylandu.

Snímky tak dokládají přítomnost mraků na Titanu, navíc se zdá, že se vlastně nepohybují, ale nejspíš jen mění tvar.

Do dalších pozorování Titanu se zapojila také pozemní Keckova observatoř umístěná na sopce Mauna Kea na Havaji.

„JWST a naše observatoř zachytily největší Saturnův měsíc v blízké infračervené oblasti a odhalily mraky na severní polokouli poblíž oblasti Kraken Mare. Data budou použita ke zkoumání fascinující atmosféry a klimatu Titanu,“ popisují zástupci havajské hvězdárny následnou spolupráci s Webbem.

A toto je výsledek.

Výzkumníky navíc potěšilo, že i několik dní po odhalení od Webbova teleskopu se mraky znovu podařilo najít.

Co se týká dalších úspěchů aparátu, dalekohled při své práci nachází např. i jasné rané galaxie, které nám byly dosud utajené. Podle astronomů měla jedna z těchto galaxií vzniknout pouhých 350 milionů let po velkém třesku, v jehož rámci se zrodil vesmír, tedy zhruba před 13,5 miliardy let. Objevy Webbova teleskopu, který byl na svou orbitální pozici dopraven letos v lednu, naznačují, že hvězdy mohly vznikat mnohem dříve po velkém třesku, než jsme si mysleli.

Sedmitunové zařízení jménem JWST pozoruje vesmír z tzv. druhého Lagrangeova bodu (L2) 1,5 milionu km daleko, tj. čtyřikrát dále, než je Měsíc, kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce.