Vlky na psy změnil přebytek masa lovců

Situaci ještě více zkomplikoval další výzkum, při němž biologové analyzovali dědičnou hmotu, deoxyribonukleovou kyselinu (DNA), nejen současných psích plemen, vlků a kojotů, ale i z archeologických pozůstatků.

Oblíbený domácí mazlíček je podle jejich názoru Evropan. A aby toho nebylo málo, další odborníci trvali na základě šetření čistokrevných a potulných vesnických zvířat na tom, že pes pochází ze Střední Asie.

Několikaletý mezinárodní projekt, jehož výsledky byly zveřejněny v roce 2016, přišel na základě rozboru obsáhlého materiálu s kompromisním vysvětlením.

Podle něj se zdomácnění vlka odehrálo před více než 12 tisíci lety současně jak v Evropě, tak v jihovýchodní Asii. Ve středu asijského kontinentu se tak stalo až o čtyři tisíce let později. V důsledku pohybu lidí nahradili původní evropské psy z velké části příbuzní z Číny a dalších oblastí jihovýchodní Asie, přičemž podle některých názorů i nadále docházelo ke křížení vlků a psů.

Zajímavým kamínkem do mozaiky názorů na zdomácnění vlka přispěla archeoložka Maria Lehtinenová z Helsinské univerzity a její kolegové. Jsou přesvědčeni, že v tvrdých zimách ve vrcholící době ledové, kdy zvířata, která lovili jak vlci, tak lidé, měla maso bez tuku, poskytovala tato kořist našim předkům více bílkovin, než mohli sami spotřebovat. Mohli tak dávat přebytečné libové maso odchyceným vlčatům, která už tehdy chovali jako mazlíčky.

V časopise Scientific Reports vědci vysvětlují, jak vlastně přišli k těmto závěrům. Pro své výpočty využili nejnovější poznatky o tom, jak dávní lidé před 29 až 14 tisíci lety přežívali v tehdejší arktické a subarktické Eurasii, kde leží všech 29 lokalit, na nichž se našly pozůstatky psů ze starších čtvrtohor.

Předpokládali, že stejně jako dnešní lovci a sběrači získávali naši předci 45 procent kalorií ze živočišných bílkovin. Nebyli ale výlučnými masožravci, protože naše játra dokážou z proteinů původem ze zvířat vytěžit jen část potřebné energie.

Na zimu proto pravěcí lidé skladovali jako nezbytný zdroj složených cukrů jedlé rostliny. Protože se ale s pokračujícími tvrdými mrazy zásoby postupně tenčily, kryli energetickou spotřebu tím, že z ulovených sobů, divokých koní a dalších velkých živočichů konzumovali jen morek a tuk z kostí. Mnoho libového masa tak zůstávalo nedotčeno a mohlo dobře posloužit vlkům, kteří jej dokážou konzumovat celé měsíce, aniž by vyžadovali jinou potravu.

„Jak se v dalších generacích z vlků, původně mazlíčků, postupně stávali psi, lidé a vlci si stále méně konkurovali o kořist,“ vysvětluje David Clinnick, člen badatelského týmu z Durhamské univerzity ve Velké Británii. „Teprve tehdy naši předci začali poslušné psy cvičit jako lovce, nosiče břemen nebo strážce,“ připomíná.