Článek
Jde o úspěch česko-japonsko-maďarsko-slovenského vědeckého týmu, který GRBAlphu sestavil. Data z ní se vyhodnocují v Brně.
„Naše minidružička dokázala, že tato malá technika umí získávat mimořádně cenná data v některých ohledech kvalitněji než velké družice, a umí tak doplnit práci velkých kosmických misí,“ řekl v úterý Právu astrofyzik Norbert Werner z brněnské Masarykovy univerzity.
Nanosatelit GRBAlpha byl před dvěma lety coby výsledek česko-japonsko-maďarsko-slovenského projektu vypuštěn na oběžnou dráhu Země
Úspěšnost „alfy“ popsali výzkumníci v prestižním časopise Astronomy and Astrophysics, nyní ji prezentují na zasedání Americké astronomické společnosti na Havaji a v úterý o ní informovala také NASA. „GRBAlpha je první svého druhu a podstatné je, že otevírá cestu k dalším projektům,“ zdůraznil Werner.
Malá ale šikovná
„Alfa“ byla vyslána na oběžnou dráhu, aby zaznamenávala záblesky gama záření. Vznikají při srážkách neutronových hvězd nebo při gravitačním zřícení velmi hmotných, rychle rotujících hvězd. Lze při nich nahlédnout do velmi vzdálených koutů vesmíru a podle odborníků možná jednou pomůže odhalit také to, za jakých okolnosti vznikají prvky těžší než železo a nikl.
Minisatelit měl už od chvíle, kde jej z Bajkonuru vynesla do vesmíru raketa Sojuz, napilno. „Zaznamenal 42 událostí, z toho 27 gama záblesků, 12 slunečních erupcí, dva záblesky z magnetarů a erupci rentgenové dvojhvězdy,“ uvedla studentka astronomie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity Marianna Dafčíková, která vyhodnocuje data z minidružice.
Vlevo je pohled ze Země na vesmír se zábleskem (jeho označení je GRB 221009A) zaznamenaným 9. října 2022. Vpravo je pak Mléčná dráha. Uvnitř je označeno naše Slunce, přičemž fialová čára ukazuje, odkud záblesk doputoval. Dole uprostřed je uvedeno měřítko 20 000 světelných let
Nejtěžší zkouška nastala 9. října 2022, kdy k Zemi doputoval záblesk ze vzdáleného neboli hlubokého vesmíru, což je prostor mimo Mléčnou dráhu. Záblesk vznikl při výbuchu před 1,9 miliardy let, tedy ještě před vznikem lidstva. Zatímco astronomové pozorovali na nebi jen asi tříminutové světélko, ve skutečnosti šlo o nejmohutnější explozi od dob lidské civilizace.
Přesnější při měření
„Zatímco přístroje na velkých družicích (amerického úřadu pro vesmír) NASA, jako je například Fermiho gama observatoř, byly extrémní jasností tohoto zdroje zahlceny a nebyly schopny změřit jeho maximální jasnost, GRBAlpha se svým relativně malým a technicky inovativním detektorem dokázala změřit jasnost vzplanutí i v jeho maximu, a přispěla tak k výzkumu tohoto mimořádného jevu,“ uvedl člen vědeckého týmu, astrofyzik Jakub Řípa.
Záhadné signály z vesmíru ve skutečnosti pocházejí ze Země
