Článek
Žralok druhu světloun antarktický (Somniosus antarcticus), který dosahoval délky tří až čtyř metrů, se krátce objevil na záznamu, který se vědcům podařilo natočit v lednu 2025 (veřejnosti byly záběry poskytnuty až nyní), jak řekl pro AP Alan Jamieson z Univerzity Západní Austrálie (UWA).
„Když jsme tam dolů spustili kameru, nečekali jsme, že uvidíme žraloka, protože všeobecně přijímané pravidlo říká, že žraloci zde v Antarktidě nežijí,“ řekl Jamieson. „A navíc to nebyl žádný drobeček. Byl to pořádný kus. Tihle žraloci jsou jako tank,“ dodal.
Kameru spustilo na dno Středisko hlubokomořského výzkumu Minderoo-UWA, které zkoumá život v nejhlubších částech světových oceánů. Umístilo ji u souostroví Jižní Shetlandy poblíž Antarktického poloostrova. To je hluboko uvnitř hranic Jižního oceánu, který je definován jako oblast pod 60. stupněm jižní šířky, upozornila AP.
Světloun se pohyboval v hloubce 490 metrů, kde je teplota vody s hodnotou 1,27 stupně Celsia jen kousek od bodu mrazu. Na záběrech kamery je vidět rejnok, který leží nehybně na mořském dně a zdá se, že ho žralok plující kolem nijak nevyrušuje. Rejnok pro vědce nebyl žádným překvapením, protože už věděli, že se vyskytuje tak daleko na jihu.
Jamieson, který je zakládajícím ředitelem výzkumného střediska Minderoo při UWA, agentuře AP sdělil, že se mu nepodařilo najít žádný záznam o jiném žralokovi vyskytujícím se v Jižním oceánu.
Žene klima žraloky do chladnějších vod?
Také Peter Kyne, biolog z australské Univerzity Charlese Darwina, který se na výzkumu nepodílel, souhlasí, že tak daleko na jihu nebyl nikdy žádný žralok zaznamenán.
Proč se vědci diví tomu, že se živočich jménem „antarktický“ vyskytuje v oblasti Antarktidy?
Překvapení vědců nespočívá v tom, že by žralok jménem „antarktický“ do chladných jižních vod nepatřil, ale v tom, kde přesně byl zaznamenán. Druh světloun antarktický je známý ze subantarktických oblastí jižní polokoule, většinou ale severněji od hranice 60. stupně jižní šířky. Ta přitom vymezuje „pravé antarktické vody“ a oblast Jižního oceánu, kde se dosud předpokládalo, že žraloci nežijí. Nový záznam pochází z pásma uvnitř antarktického regionu; objev tak naznačuje, že rozšíření hlubokomořských druhů v nejchladnějších částech oceánu může být širší, než se dosud myslelo.
Klimatické změny a oteplování oceánů by mohly potenciálně žraloky hnát do chladnějších vod jižní polokoule, ale kvůli odlehlosti této oblasti jsou dostupné údaje jen velmi omezené, zmínil Kyne. Dodal, že pomalu se pohybující světlouni mohou být v Antarktidě dlouho, aniž by si toho někdo všiml.
Světloun, kterého se vědcům podařilo natočit, se pohyboval v hloubce podél mořského dna, které se svažovalo do mnohem hlubších vod. Žralok se zdržoval v nejteplejší vrstvě vody.
Jižní oceán je silně vrstvený neboli stratifikovaný do hloubky asi 1000 metrů, protože jednotlivé vrstvy vody tu mají rozdílné vlastnosti včetně odlišné hustoty, a proto se příliš snadno nemísí. Podle Jamiesona v této oblasti všichni žraloci patrně žijí ve stejné hloubce a živí se mršinami kytovců, obřích chobotnic a dalších mořských tvorů, kteří uhynuli a klesli na dno.
V antarktických vodách je v této konkrétní hloubce umístěno jen několik výzkumných kamer. Ty, které tam jsou, mohou fungovat pouze během letních měsíců na jižní polokouli, tedy od prosince do února.
„Zbylých 75 procent roku se tam nikdo nedívá. A proto občas narazíme na podobné překvapení,“ uzavřel Jamieson.
