Článek
K novému objevu přispěla pouhá výměna tmy za světlo. Pro výzkum lidského oka a onemocnění sítnice využívají vědci model s tzv. retinálními organoidy. Jsou to dosud zásadně ve tmě laboratorně pěstované trojrozměrné struktury odvozené z kmenových buněk, které napodobují uspořádání, vývoj a funkci lidské sítnice.
Výzkumníci vystavili světlu vyvíjející se model sítnice a zaznamenali její reakci. Nejvýraznější účinek pozorovali při pravidelně blikajícím světle.
„Už týden stimulace podpořil dozrávání fotoreceptorů. Vytvářely vyvinutější struktury pro zachycování světla a měnila se také aktivita genů spojených s jejich dozráváním a funkcí,“ uvedl Tomáš Bárta z Lékařské fakulty MUNI.
Fotoreceptory vystavené světlu se navíc svými vlastnostmi více přibližovaly buňkám sítnice dospělého člověka než buňky kultivované ve tmě. Zlepšení se projevilo i ve fungování organoidů. Odborníci měřili aktivitu nervových buněk s pomocí tisíců mikroskopických elektrod.
„Nejpřekvapivější pro nás bylo, že světlo nevyvolalo jen krátkodobou reakci buněk. Ukazuje se tak, že světlo může být během vývoje fotoreceptorů víc než jen podnětem, který zachycují,“ dodal Bárta.
Výzkumník Tomáš Bárta z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
