Článek
„Můj děda trpěl Alzheimerem. Na vlastní oči jsem viděla, jak hrozně devastující nemoc to je, jak to člověka sebere rodině, což lidem většinou nedochází. Začalo mě zajímat, jak to funguje, proč se to v lidském těle děje a proč to neumíme vyléčit,“ popsala devatenáctiletá Emma Hrdličková, jak se ke zkoumání nemoci dostala.
Během studia na pražském Gymnáziu Budějovická se odhodlala kontaktovat Akademii věd. Ta ji skrze platformu Otevřená věda, což je popularizační projekt, který propojuje studenty, učitele a vědce, spojila s vědeckým asistentem Davidem Levčíkem z Fyziologického ústavu AV. Pod jeho křídly začala v únoru loňského roku s výzkumem.
„Globálním problémem u Alzheimerovy choroby je, že na ni neexistuje lék, který by ji skutečně vyléčil. Mírníme jenom příznaky, proto se hledají způsoby, jak ji diagnostikovat co nejdřív, protože čím dříve začneme, tím lepší to pro pacienty je,“ vysvětlila svůj cíl. Posun ve znalostech by podle ní mohl diagnózu přinést i o roky dříve.
V laboratoři pracovala s hlodavci, kteří byli geneticky upraveni speciálně pro zkoumání lidské Alzheimerovy nemoci. Zaměřila se na to, jak postupující nemoc ovlivňuje motivaci zvířat a zda projevují známky apatie podobně jako lidé.
Rozpozná nemoc podle vzorce
Nejprve je naučila, že pokud zmáčknou páčku, z krmítka jim vypadne chutná odměna. Následně sledovala, jestli to nemocným potkanům stojí za námahu a co se při tom děje v jejich mozku. Aby bylo možné změny v mozkové aktivitě sledovat, měli potkani implantované speciální elektrody.
„Možná to někoho překvapí, ale pak musela proběhnout i histologie, tedy rozbor mozkové tkáně. Museli jsme ověřit, že elektrody byly na správném místě, mozek jsme proto zjednodušeně řečeno zmrazili a nakrájeli,“ objasnila osud laboratorních zvířat. Její výzkum nicméně přinesl ovoce.
„Zjistili jsme, že v části mozku, kde probíhá motivace, se u potkanů s Alzheimerem projevoval deficit, že tam byly konkrétní vzorce mozkové aktivity, které jsme u kontrolní skupiny zdravých potkanů nezaznamenali. Pomocí dalších studií bychom mohli tenhle poznatek převést i do klinické praxe. Znali bychom tak další typický příznak choroby,“ řekla.
Se svou prací Emma Hrdličková v červnu vyhrála celorepublikovou soutěž Středoškolských odborných činností v oblasti zdravotnictví. Svůj výzkum tak pravděpodobně pojede prezentovat i na zahraniční soutěže či konference mladých vědců. V nadcházejícím akademickém roce začne studovat program Molekulární biologie a biochemie organismů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Alzheimerově chorobě se přitom chce věnovat i nadále.
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba je nevyléčitelné onemocnění mozku, jde o nejčastější formu demence. Obvykle začíná zcela nenápadně a rozvíjí se pomalu a postupně po dobu několika let.
Zprvu se projevuje ztrátou krátkodobé paměti, postupně se ztrácí i vzpomínky dlouhodobé, lidé se přestávají orientovat i v místech, která dosud důvěrně znali, a potřebují intenzivní pomoc v běžném životě. V pozdním stadiu nemoci může pacient mluvit jen s obtížemi. Také žvýkání, polykání i dýchání je pro něj čím dál obtížnější.
Jak uvádí Česká alzheimerovská společnost, dosud neexistuje žádný diagnostický postup, který by přinesl jasný a stoprocentně jednoznačný výsledek. Při diagnostice je potřeba vyvrátit všechny ostatní možnosti, které by ukazovaly na jinou nemoc způsobující demenci. Využívají se při tom kognitivní testy, neurologické vyšetření či zobrazovací metody, například magnetická rezonance. K novějším se pak řadí laboratorní vyšetření krve a mozkomíšního moku, při kterém se sledují biomarkery, tedy specifické bílkoviny související s Alzheimerovou chorobou.
Zdroje: Národní zdravotnický informační portál, Česká alzheimerovská společnost
