Dcera, kterou štval proti matce, skončila v ústavu. Otec si stěžoval na porušení svých práv

V takzvaném neutrálním prostředí, tedy v ústavu, je školačka už rok. Oba rodiče mají velmi omezenou možnost dceru vídat v podobě jedné asistované hodiny týdně. Matku však dívka pod předchozím vlivem otce i nadále zcela odmítá. A otec využívá každou, i nedovolenou, příležitost k setkání, aby dceru dál štval proti druhému rodiči.

Proti pobytu dívky v ústavu vedl muž marný boj u plzeňských soudů a nakonec se obrátil i na Ústavní soud. Tvrdil, že jde o zcela nepřiměřený postup, přičemž vypočetl celou řadu svých práv, které měla justice porušit. Namítal také, že soudy měly dívku raději umístit k některému z příbuzných.

Senát Ústavního soudu v čele s Ditou Řepkovou ale mužovy argumenty nevyslyšel a kromě toho, že připomněl jeho prokázanou manipulaci s dívkou, upozornil, že manipulativně přistupoval i k Ústavnímu soudu.

Soudy například zvažovaly, že by dívka mohla být v péči své tety, tedy otcovy sestry. Tato varianta ovšem padla poté, co se otec ke své sestře obratem přestěhoval.

Ústavnímu soudu se nelíbilo ani tvrzení otce, že v ústavu se dceřin postoj k matce stejně nelepší, neboť bylo prokázáno, že otec přes všechna opatření dál dceru proti matce manipuluje.

„Soudy také upozornily na skutečnost, že stěžovatel se koncem dubna 2024 dvakrát pokusil o sebevraždu. Ve vztahu k těmto incidentům soud uvedl, že nemohl riskovat, že nezletilá bude ohrožena péčí stěžovatele,“ stojí ve verdiktu, který soud v těchto dnech zveřejnil.

Muž nemá podle znalců na své chování žádný náhled a nejenom že štval dceru proti matce, ale pod jeho vlivem začala odmítat i další členy rodiny a jiné blízké osoby.

„Ústavní soud upozorňuje, že znalecký posudek komunikaci stěžovatele s nezletilou označil slovy ‚až s projevy koketerie‘, což rovněž nesvědčí o zdravém způsobu komunikace mezi rodičem a dítětem,“ připomněla Řepková.

Soudci také upozornili, že justice na muže opakovaně apelovala, aby štvaní zanechal, a že pokud dojde ke zlepšení situace, může ústavní výchova okamžitě skončit. Otec na to ovšem nereagoval pozitivně.

„Návrat nezletilé do rodinného prostředí měl a má tedy stěžovatel do značné míry i ve svých rukou,“ upozornil i Ústavní soud.

Ten závěrem dodal, že umístění dítěte od rodičů do ústavní péče je vždy až tím nejkrajnějším řešením. Soudy ale v tomto případě postupovaly správně. „Prokázané okolnosti posuzovaného případu jsou totiž aktuálně tak závažné, že je ohrožena výchova nezletilé, její duševní stav a řádný vývoj,“ dodala Řepková.