Článek
Tento albín, o kterém výzkumníci nyní zveřejnili odbornou studii, popírá některé základní zákony botaniky. Nemá jediný zelený list, a přitom zelené barvivo je nezbytné pro fotosyntézu, tedy dobře známý proces, při kterém rostliny s využitím slunečního záření přeměňují jednoduché uhlíkaté látky na cukry. Právě ty jsou pro rostliny zdrojem energie a „motorem“ jejího dalšího růstu.
Asi má houbového parťáka
Jak je ale něco takového možné? „Náš buk albín si cukry nevyrábí, někdo ho ovšem dlouhá léta pečlivě krmí,“ řekl Novinkám výzkumník Tomáš Figura z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Tímto krmičem bude zřejmě nějaká houba ukrytá pod zemí. Dlouhodobě zajišťuje přísun cukrů do rostliny, přičemž přerušení této cukrové infuze by znamenalo albínovu smrt.
„Buk albín je jedinečný model pro studium podzemních toků uhlíku a propojení mezi stromy a houbami. Dokazuje, že lesní organismy jsou vzájemně těsně propojeny,“ vysvětlil výzkumník.
Buk albín není i přes svůj věk nikterak mohutná dřevina, připomíná spíše nevelký keř. Ve srovnání s ostatními zelenými stromy má také křehčí listy a vysoký obsah rozpustných cukrů – zejména glukózy a fruktózy. Proto ho zvěř a hmyz častěji okusuje.
Unikátní strom má kratší vegetační období, častěji mu opadávají listy, které navíc v suchých létech rychleji stárnou. Zajímavé je, že si strom netvoří zásoby energie a „neinvestuje do obrany“. Jeho přežití závisí na neustálém přívodu cukrů od houbového parťáka. Podobně fungují třeba i orchideje. Jinak se s albinismem lze setkat u lidí, zvířat i květin; u stromů je však ojedinělý.
