Článek
Světelný smog se po setmění projevuje charakteristickou září nad městy a jejich okolím. Ta vzniká v důsledku nadměrného nebo nevhodně používaného umělého osvětlení, jehož část uniká do atmosféry. Hlavními zdroji jsou pouliční lampy, osvětlené budovy, reklamní plochy, průmyslové areály nebo silné venkovní reflektory. Světlo, které směřuje vzhůru nebo se odráží od zemského povrchu, se následně rozptyluje na molekulách vzduchu a drobných částicích v atmosféře. Výsledkem jsou rozsáhlé světelné kopule, které mohou být pozorovatelné i desítky kilometrů od svého zdroje.
Důsledkem je postupné zjasňování noční oblohy, na které se ztrácejí slabší hvězdy a další astronomické objekty. Světelné znečištění však zároveň ovlivňuje životní prostředí, přirozené biologické rytmy živočichů a za určitých podmínek také lidský organismus.

Světelné znečištění v Brně
Mléčnou dráhu už nevidí více než třetina lidstva
Rozsah světelného znečištění odhalila mezinárodní studie zveřejněná v roce 2016 v odborném časopise Science Advances. Podle jejích výsledků žije více než 80 procent světové populace pod oblohou, jejíž přirozený jas je ovlivňován umělým osvětlením.
Ještě výraznější je situace v hustě osídlených oblastech Evropy a Severní Ameriky. Mléčná dráha, tedy viditelný pás naší vlastní galaxie, není podle studie viditelný pro přibližně 60 procent Evropanů a téměř 80 procent obyvatel Severní Ameriky. Mezi nejvýrazněji zasažené oblasti patří například Singapur, Kuvajt nebo Malta. Naopak v některých částech Afriky zůstávají rozsáhlé oblasti s minimálním světelným smogem.
Zatímco za ideálních podmínek lze na tmavé obloze pouhým okem pozorovat několik tisíc hvězd, v centrech velkých měst se jejich počet může snížit na pouhé desítky. Mléčná dráha se ztrácí prakticky úplně.
Když se lidé vyděsili hvězdné oblohy
Zajímavá událost se odehrála v roce 1994 v americkém Los Angeles. Po silném zemětřesení tu došlo k rozsáhlým výpadkům elektrické energie. Město se ponořilo do nezvyklé tmy a jeho obyvatelům se naskytl pohled, který mnozí z nich nikdy předtím nezažili.
Na obloze se totiž objevily tisíce hvězd a výrazný pás Mléčné dráhy. Někteří obyvatelé byli neobvyklým úkazem natolik zaskočeni, že telefonovali na Griffithovu observatoř s dotazy, co se vlastně na obloze objevilo. Ve skutečnosti šlo o přirozenou podobu noční oblohy, kterou obyvatelé velkoměsta kvůli umělému osvětlení prakticky neznali.

Dva pohledy na naši domovskou galaxii, Mléčnou dráhu. Vlevo její centrální část, vpravo oblast zimní oblohy s výraznými mlhovinami. Díky dlouhým expozicím, speciálním filtrům a následnému zpracování lze podobné struktury zachytit i v oblastech ovlivněných světelným znečištěním. Pouhým okem bychom však takto detailní a barevný pohled nespatřili ani na dokonale tmavé obloze.
Dopady na přírodu a lidské zdraví
Světelné znečištění nepředstavuje problém pouze pro astronomy. Umělé osvětlení v nočních hodinách narušuje přirozené biologické rytmy řady živočichů. Může ovlivňovat orientaci migrujících ptáků, chování nočního hmyzu nebo střídání aktivity a odpočinku jednotlivých druhů.
U člověka může nadměrné osvětlení narušovat spánkový režim, zejména pokud světlo proniká do ložnic nebo jsme mu vystaveni ve večerních hodinách. Důležitá přitom není pouze intenzita osvětlení, ale také délka působení a jeho spektrální složení.
Dalším aspektem je zbytečná spotřeba elektrické energie. Silné reflektory osvětlující prázdná prostranství nebo světlo unikající přímo do atmosféry často nepřinášejí žádný praktický užitek.
Méně světla nemusí znamenat větší nebezpečí
Častým argumentem proti omezování veřejného osvětlení bývají obavy ze zvýšené kriminality a dopravních nehod. Rozsáhlá britská studie z roku 2015, která analyzovala údaje z 62 místních samospráv v Anglii a Walesu, nezjistila, že by omezení nočního osvětlení vedlo k celkovému nárůstu kriminality nebo dopravních nehod.
Důležitou roli hraje konkrétní místo, dopravní situace a způsob používání svítidel. Správně navržené osvětlení může zachovat potřebnou viditelnost a zároveň výrazně snížit množství světla unikajícího do okolí.

Tato mapa ukazuje, kde je Česko nejvíce zasaženo světelným znečištěním. Současně na ní vidíme i několik míst s temnější oblohou, například Manětínská oblast tmavé oblohy.
Pomoci mohou vhodná svítidla i obyčejné zhasnutí
Omezení světelného smogu nemusí znamenat vypínání pouličních lamp. Zásadní je především správné směrování světla, které by mělo dopadat pouze tam, kde je skutečně potřeba. Významnou roli hraje také spektrální složení. Vhodnější jsou zdroje s omezeným zastoupením krátkovlnného světla, především modré a zelené části spektra.
Pomoci mohou také časovače, správně nastavená pohybová čidla nebo snížení intenzity osvětlení v době minimálního provozu. Nevhodně nastavené senzory však někdy reagují i na pohyb zvířat či vegetace a opakovaně rozsvěcují silné reflektory.
Fotografování vesmíru komplikuje i jediný zdroj světla
S důsledky světelného znečištění se pravidelně setkávám také při fotografování noční oblohy v Říčanech u Prahy. Přestože moderní astronomické kamery umožňují zachycovat vzdálené cíle i v blízkosti velkých měst, vyžaduje to často desítky hodin práce a použití speciálních filtrů. Tyto snímky se následně skládají a zpracovávají, aby bylo možné oddělit jejich podobu od nežádoucího jasu pozadí.

Někdy stačí jediný dům s nevhodně umístěným venkovním osvětlením nebo rozsvíceným lustrem, aby bylo fotografování noční oblohy prakticky nemožné. V tomto případě intenzivní světlo znemožnilo z daného místa zachytit krátce trvající polární záři.
Situaci komplikují venkovní reflektory, veřejné osvětlení či pohybová čidla. Někdy stačí i obyčejný lustr, jehož světlo proniká daleko za hranice pozemku. Jediné nevhodně umístěné světlo tak může znehodnotit část dlouhého fotografického projektu.



