Ptáci: žijí okolo nás, ale většinu z nich nevidíme

„Paradoxně dnes ve městech žije více druhů než v běžné otevřené krajině. Intenzita zemědělství je totiž tak velká, že ptáci na polích nemají potravu. Města jsou pestrá. Jsou tu parky, zahrady, teplota je vyšší,“ vysvětluje zoolog Libor Praus z Východočeského muzea v Pardubicích, který vycházku vedl.

Spatřit některé ptáky ale není tak jednoduché, bývají očím lidí skrytí, například vysoko v korunách stromů.

„Vizuálně si všimneme tak poloviny. Například žluva hajní – loni jsme ji spatřili na vlastní oči, ale letos byla jen slyšet,“ řekl Praus s tím, že největší šance ji pozorovat nastává koncem června nebo v červenci, kdy létá na třešně nebo moruše.

„V tuto chvíli je ale výhradně hmyzožravá a sbírá housenky v korunách stromů,“ dodal s tím, že lidé v Pardubicích často pozorují i ledňáčka.

„Což není tak vzácné, jak si lidé myslí. Ale setkání s ním vždy potěší,“ podotkl Libor Praus.

Už zhruba 25 let obývají města také například straky. „Nemají nejlepší pověst, protože vybírají ptačí hnízda. Je to lovný pták, i když ve městě se straky střílet samozřejmě nesmějí. Ale jejich predátorství úbytek drobných zpěvných ptáků nezpůsobilo. Horší je nedostatek potravy,“ vysvětluje Praus.

Z našich měst tak prakticky vymizel třeba vrabec domácí. Zdržuje se nejčastěji tam, kde chovají slepice. Přiživuje se na jejich krmení. Také potřebuje husté keře a ve městech se křoviny prořezávají.

Vlaštovkám ve městech během současných suchých a horkých jarních měsíců zase chybí bláto, které využívají na stavění hnízd.

Nejmladšími na pardubické výpravě za hlasy ptáků byli sourozenci Juppovi. Zatímco mladšího brášku víc baví fotbal, Patrik byl ve svém živlu.

„O ornitologii jsem se začal zajímat od chvíle, co jsem začal jezdit s dědou na chalupu do Lanžova ke Dvoru Králové. Je tam kolem všude nádherné prostředí. A jednou jsme našli pět orlů mořských. Začali mě zajímat dravci. Ale pak jsem zjistil, že těch zajímavých druhů je mnohem, ale mnohem víc,“ prozradil Patrik Juppa, student primy královéhradeckého biskupského gymnázia.

Ptáci a také ryby ho nadchli natolik, že se pouhá zvídavost proměnila v obrovského koníčka. Nejenže chodí na biologický kroužek, ale vzdělává se i sám. Což dokázal i v terénu, kde Liboru Prausovi zdatně sekundoval při určování jednotlivých druhů.

„Zvuky ptáků se učím podle aplikace na rozpoznávání jejich hlasů. Člověk si to musí analyzovat, naposlouchat a tak se to naučí,“ poznamenal Patrik, který chce po maturitě určitě pokračovat ve studiu na přírodovědecké fakultě.

Už příští sobotu se uskuteční další ornitologická vycházka. Tentokrát Libor Praus zamíří se zájemci z centra Hradce Králové do přírodního parku Orlice.