Psí mozek zpracovává lidskou řeč podobně jako náš. Vědce překvapila role souhlásek

Přestože jsou samohlásky zpravidla hlasitější a výraznější, při rozpoznávání slov hrají v mnoha jazycích důležitější roli souhlásky. Tvoří totiž jakousi kostru slov. Stačí například změnit jedinou souhlásku a ze slova „pes“ vznikne „les“ nebo „ves“. Lidský mozek věnuje souhláskám při rozpoznávání slov zvláštní pozornost už od raného dětství.

Vědci z Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti se proto rozhodli zjistit, zda je tato schopnost výhradně lidská a souvisí s našimi jazykovými dovednostmi, nebo zda si ji může osvojit také mozek jiného živočišného druhu, který pravidelně poslouchá lidskou řeč.

Výzkumníci porovnali mozkovou aktivitu 20 dospělých lidí a 20 psů žijících v domácnostech. Účastníkům pouštěli nahrávky složené z uměle vytvořených slov, která na sebe plynule navazovala. Nebyly mezi nimi žádné pauzy ani jiné zvukové náznaky, podle nichž by bylo možné snadno určit, kde jedno slovo končí a další začíná.

Nahrávky měly tři podoby. V první tvořily základ umělých slov pravidelně se opakující kombinace souhlásek, zatímco samohlásky se mohly měnit. Ve druhé tomu bylo naopak: opakovaly se vzorce samohlásek. Třetí nahrávka sloužila ke srovnání a žádné podobné pravidelnosti neobsahovala.

Pomocí elektrod umístěných na hlavě výzkumníci sledovali, jak mozek na jednotlivé zvukové vzorce reaguje. Zajímalo je především, zda se jeho elektrická aktivita přizpůsobí rytmu, v němž se umělá slova opakovala.

Výsledky ukázaly překvapivou podobnost mezi psy a lidmi. Mozková aktivita obou skupin výrazněji odrážela rytmus umělých slov, pokud jejich strukturu určovaly souhlásky, než při nahrávkách založených na samohláskách nebo bez pravidelné struktury.

Podle autorů jde o první důkaz, že preference souhlásek při zpracování souvislé řeči se může objevit také u jiného živočišného druhu než u člověka.

Výzkum však odhalil také rozdíly. Zatímco lidé zachycovali pravidelnosti i v nahrávkách založených na samohláskách, u psů se stejná reakce neprojevila. Podle autorů to naznačuje, že lidský mozek se dokáže lépe přizpůsobovat různým zvukovým vzorcům.

Další rozdíl spočíval v tom, jak podrobně oba druhy řeč zpracovávaly. Psi i lidé reagovali na rytmus slabik, avšak pouze u člověka vědci zaznamenali také reakci na rytmus jednotlivých hlásek. Výsledky tak naznačují, že zatímco lidský mozek dokáže sledovat i jednotlivé zvuky řeči, ten psí ji zpracovává spíše po slabikách.

Tato zjištění ovšem neznamenají, že psi rozumějí významu jednotlivých slov stejně jako lidé. Vědci totiž zkoumali, jak jejich mozek reaguje na zvukovou strukturu řeči, nikoliv zda chápou její obsah.

Schopnost rozpoznávat v souvislé řeči opakující se zvukové vzorce však představuje jeden z předpokladů pro pozdější osvojování slov. Podobný mechanismus pomáhá také malým dětem, které se teprve učí rozpoznávat jednotlivá slova.

Preference souhlásek se projevila nejen u psů, kteří od štěněte vyrůstali v domácnostech, ale také u těch, kteří první tři měsíce života strávili na ulici nebo v útulku.

Podle autorů to naznačuje, že tato schopnost nemusí vyžadovat intenzivní kontakt s lidskou řečí už od narození ani specifické jazykové mechanismy. Podle autorů by mohla souviset s obecnější schopností mozku učit se opakující se zvukové vzorce.

Výsledky zároveň otevírají otázku, zda podobné schopnosti nemají také další živočišné druhy. Zatím však není jasné, nakolik se na jejich rozvoji u psů podílí dlouhodobé soužití s člověkem a nakolik obecné mechanismy učení.

Studie byla v odborném časopise Science publikována 24. září.