Přizpůsobil se nehostinnému světu. Lystrosaurus odhaluje počátky rozmnožování savců

Lystrosaurus žil přibližně před 252 až 247 miliony let, tedy na přelomu pozdního permu a raného triasu. Právě toto období bezprostředně následovalo po permsko-triasovém vymírání.

Tento podsaditý býložravec s rohovitým zobákem patřil mezi synapsidy, tedy vzdálené příbuzné dnešních savců. Fosilie ukazují, že byl rozšířený téměř po celé tehdejší pevnině a v raném triasu patřil k nejběžnějším obratlovcům vůbec.

Dlouho ale nebylo jasné, jak se mu podařilo přežít tak extrémní podmínky a následně se tak úspěšně rozšířit. Dospělí jedinci dorůstali přibližně 1,8 až 2,4 metru délky, podle konkrétního druhu, jak informoval web Sci.News.

Objev z Jihoafrické republiky pochází z roku 2008; fosilní vejce s embryem bylo nalezeno poblíž Ovistonu v provincii Východní Kapsko, připomněl server Phys.org. Vědcům se ale až v současnosti díky nejmodernějším technologiím podařilo identifikovat fosilizované embryo tohoto živočicha. Jedná se o mimořádně vzácný nález, protože měkké tkáně i raná vývojová stádia se obvykle nezachovají.

Analýza ukázala, že embryo bylo stočené v typické poloze, jakou známe u zárodků vyvíjejících se ve vejci. Kosti navíc nebyly plně vyvinuté, což odpovídá stadiu těsně před vylíhnutím. Z toho vědci vyvodili zásadní závěr: lystrosaurus se rozmnožoval kladením vajec.

Na první pohled se tento závěr může jevit jako samozřejmý, protože vejce jsou typickým reprodukčním znakem plazů a ptáků. Jenže lystrosaurus nepatřil ani do jedné z těchto skupin. Byl součástí vývojové linie, která vedla k savcům. Objev tak představuje první přímý důkaz, že i naši velmi vzdálení předci mohli být původně vejcorodí.

Zajímavé je, že se nedochovala samotná skořápka. Vědci proto podle studie publikované v dubnu v odborném časopise PLOS One předpokládají, že vejce měla měkký, kožovitý obal. Měkké obaly se však fosilizují jen výjimečně, což vysvětluje, proč takové nálezy prakticky neexistují.

Objev má význam i pro pochopení toho, proč byl lystrosaurus „tak úspěšný“. Vědci se domnívají, že jeho vejce byla relativně velká a obsahovala dostatek živin. To umožňovalo mláďatům vyvinout se do pokročilejší fáze ještě před vylíhnutím. Když se pak dostala na svět, byla lépe připravená zvládnout drsné podmínky prostředí.

V době, kdy bylo málo potravy a prostředí bylo nestabilní, mohla být právě tato strategie klíčová. Mláďata, která byla po narození samostatnější, měla větší šanci přežít než ta, která byla zcela závislá na péči rodičů. To mohlo vysvětlovat, proč se tento druh dokázal tak rychle rozšířit a dominovat celým ekosystémům.

Zkamenělé embryo tak nepředstavuje jen zajímavou kuriozitu, ale důležitý vědecký důkaz. Pomáhá doplnit chybějící článek ve vývoji savců a ukazuje, že některé znaky, které dnes považujeme za typické, například živorodost, se vyvinuly až později.