Prázdniny končí. Vězni uklízeli školu

Partu osmi trestanců ráno dovedl speciální pedagog Zdeněk Jiruš. Opravdu dovedl.

„Nemáme to daleko, dvacet pětadvacet minut, tak chodíme pěšky. Chlapi se tak dostanou zpoza katrů a je to pro ně příjemná procházka,“ líčí Jiruš.

Jedním z party odsouzených je i chlapík, který se představil jako Eda. Je mu dvaačtyřicet let a do konce jeho trestu mu chybí ještě docela dost, tři roky. V jablonecké škole pomáhá už poněkolikáté a nemůže si to vynachválit.

„Je to příjemné zpestření, vytáhnutí ze stereotypu věznice. Tam je to pořád stejné, nic se tam neděje,“ chválí si změnu.

Kdyby teď vězeň nemohl být ve škole a mýt okna, jen by podle svých slov ležel na cele a četl by si.

Spolupráce věznice s rýnovickou základkou trvá už tři roky. Ředitelka školy Jana Mašindová si ji velmi považuje.

„Začínalo to sekáním trávy a prořezáváním stromů, a když jsme si na sebe zvykli, tak na to navázaly i práce v budově školy, které probíhají dvakrát do roka,“ popisuje ředitelka.

Upozorňuje, že pomoc trestanců znamená pro školu také velikou finanční úsporu. „Vím o jiné základní škole, kde si na stěhování nábytku a mytí oken museli najímat firmu a přišlo je to na 106 tisíc. Na to bychom neměli,“ tvrdí Mašindová.

Vězni ve škole pracují celý den, a tak jim škola musí zajistit také oběd. Zdejší jídelna ovšem ještě nevaří, starost o výživu trestanců tak tentokrát převzala sama ředitelka. Z restaurace ve městě jim dovezla řízky s bramborovou kaší, a navíc sama napekla.

„Ke kávě dostanou ananasové blaho. Do klasické buchty přidáte rozmixovaný ananas a na vrch směs z pomazánkového másla a pudingu,“ vysvětluje Mašindová složení zákusku.

Vězeňští brigádníci z Rýnovic nechodí pomáhat jen do škol. „Letos jsme byli už třikrát i v domově důchodců v Jablonci. Na MDŽ tam odsouzení také předávali ženám květiny. V Zásadě u Jablonce jsme zase upravovali tratě pro závody psích spřežení, byli jsme tam také kosit louky v místech, kam by se technika nedostala,“ líčí Zdeněk Jiruš.