Článek
Navíc na rozdíl od liniových manažerů dosáhnou dělníci na téměř dvojnásobek průměrné mzdy za podstatně kratší čas – v průměru 3–4 roky po vyučení a s významně nižší finanční investicí do vzdělávání (náklady na jeden rok vysokoškolského studia přesahují 10 000 Kč měsíčně).
Na rozdíl od liniových manažerů dosáhnou dělníci na téměř dvojnásobek průměrné mzdy za podstatně kratší čas
Zatímco svářeč začíná vydělávat hned po ukončení studia tříletého učebního oboru, odborníci např. v technických profesích se připravují na své povolání čtyřletým středoškolským a následným až pětiletým vysokoškolským studiem.
Nejdražší je medicína
Největší investici do vzdělání vyžaduje lékařské povolání: po deseti letech středoškolského a vysokoškolského studia následuje dvouletá příprava na atestaci společnou pro všechny obory, další tři roky jsou pak třeba pro získání atestace s oborovou specializací, bez níž nemohou lékaři začít samostatně léčit. Vydělávat a budovat svoji kariéru tak začnou téměř ve třiceti letech, navíc vzdělávat se musejí kontinuálně po celý život. Naopak šikovný řemeslník po ukončení základního odborného vzdělávání automaticky začíná získávat praktické zkušenosti a specializované kurzy, resp. potřebné certifikáty, mu obvykle hradí zaměstnavatel.
Šance i mladým bez praxe
„Největší zájem máme o zkušené řemeslníky, dáváme ale šanci i mladým bez praxe. Intenzivně spolupracujeme s učilišti, kde pořádáme informační setkání. Jen za první čtyři měsíce letošního roku jsme uskutečnili už 13 prezentací, kterých se zúčastnilo 400 studentů, 250 z nich se u nás zaregistrovalo jako zájemci o místo v nejžádanějších oborech: obráběč, zámečník, truhlář, klempíř, elektromechanik, elektrikář, malíř, zedník, sádrokartonář a instalatér,“ říká Adrian Suchánek, personální ředitel agentury Wincott People. Agentura přiděluje dělníky asi do stovky firem působících hlavně v automobilovém a strojírenském průmyslu v Česku, na Slovensku a v Německu.
O všeobecné obory není zájem
Velká část učňů ale nemá řádnou představu o poptávce a výdělcích v řemeslných profesích nebo mají nereálná očekávání. Hodně učňů by třeba chtělo vycestovat za prací do zahraničí, ale většina neumí jazyk.
Na druhé straně mladí, kteří se nechali zlákat „univerzálním vzděláním“, končí na úřadech práce. „Bez zaměstnání nejdéle zůstávají absolventi ekonomiky a administrativy, gymnazisté bez odborného zaměření, mladí s výučním listem v oboru gastronomie a hotelnictví či zemědělství a lesnictví,“ dělí se o své zkušenosti Suchánek.
Mladým práce rukama nevoní
Paradoxně mladé Čechy a Moravany dělnické profese příliš netáhnou a velká část učňů sní o tom, že manuální práci vymění za kancelář. Některé žádané specializace dokonce mizí z nabídky učebních oborů. Nerovnováha mezi představami učňů, učňovským vzděláváním a potřebami firem může vést podle analýzy firmy Wincott People k vážnému nedostatku kvalitních řemeslníků a k dalšímu růstu jejich výdělků.
Obory „na vymření“
K oborům, které v posledních letech netáhnou, patří slévač, kovář, sklenář, tesař, lakýrník, obuvník. Nepříznivý demografický vývoj spolu s nezájmem studentů tak nevyhnutelně může vést k tomu, že za pár let bude v Česku absolutní nedostatek zkušených řemeslníků.
„Například obráběč je jedna z nevyhledávanějších pozic ze strany zaměstnavatelů – zájem mladých o tento obor ale dlouhodobě klesá. Negativní trend se nedaří zvrátit ani stipendii od firem nebo přímo od státu. Výrobní podniky se přitom doslova perou o studenty a snaží se je nalákat na praxi, v průběhu které si automaticky vytipují ty nejlepší, a těm pak okamžitě nabízejí pracovní smlouvu,“ uzavírá Adrian Suchánek.