Pařížská dohoda pomáhá světu vyhnout se 57 horkým dnům ročně

Zpráva Climate Central a WWA ukazuje, že dodržování Pařížské dohody z roku 2015 a udržení růstu teploty alespoň pod 2,6 °C oproti předindustriálnímu období (tj. období 1850 až 1900) může zabránit nebezpečným vlnám veder, závažným zdravotním dopadům a prohlubování nerovnosti ve společnosti.

Mezi hlavní zjištění nové studie patří, že při oteplení o 4 °C by svět zažil v průměru 114 horkých dnů ročně. Horký den je přitom ve studii definován jako den, který překročí hodnotu pro 10 procent nejvyšších teplot mezi lety 1991 až 2020.

Pokud by však státy plnily emisní plány a omezily oteplení alespoň na 2,6 °C (což je odhad oteplení při současné úrovni vypouštění emisí CO2), mohl by svět zažít o 57 horkých dnů méně.

Podle zprávy by také například letošní letní vlny veder, které zasáhly celý svět, byly při oteplení o čtyři stupně Celsia 5 až 75krát pravděpodobnější než nyní, při oteplení o 2,6 °C by to bylo 3 až 35krát pravděpodobnější.

Podle autorů je udržení oteplení výrazně pod hranicí 2 °C zásadní (cíl Pařížské dohody), protože s každým zlomkem stupně se teplo stává nebezpečnějším.

Od roku 2015 vedlo zvýšení o 0,3 °C k 11 dalším horkým dnům po celém světě a ke zvýšení pravděpodobnosti výskytu vln veder, a to až desetinásobně v Amazonii, devítinásobně v Mali a Burkině Faso a dvojnásobně v Indii a Pákistánu.

„Každá desetina stupně má význam. V letech 2015 až 2023, kdy došlo k oteplení o 0,3 °C, svět zaznamenal v průměru o 11 horkých dnů ročně více. Není to jen číslo, odkládání přechodu od fosilních paliv znamená, že miliony dalších lidí budou vystaveny život ohrožujícím podmínkám. Země musí jednat s nejvyšší ambicí, aby oteplení udržely co nejblíže pod hranicí 2 °C,“ řekl výzkumný pracovník Climate Central Joseph Giguere.

V roce 1990 dosáhly globální teploty přibližně na hodnotu o 0,5 °C vyšší v porovnání s předindustriální úrovní a rostoucí obavy vedly OSN ke zorganizování globálního úsilí o snížení emisí.