Článek
V roce 2006 byla na základě matematických modelů gravitačního působení na pohyb některých malých objektů za drahou Neptuna astronomy Konstantinem Batyginem a Michaelem Brownem z Kalifornského technologického institutu (Caltech) vytvořena hypotéza existence velmi vzdáleného, temného a poměrně hmotného objektu pojmenovaného jako Planeta 9 či Planeta Devět.
Tato hypotetická planeta měla mít podle původních představ asi 5-10krát větší hmotnost než Země a měla obíhat kolem Slunce ve vzdálenosti 400-800 AU.
- 1 astronomická jednotka (AU) je definována jako střední vzdálenost Země od Slunce, je rovna zhruba 149,6 milionu km. Neptun obíhá asi ve vzdálenosti 30 AU od Slunce, Pluto obíhající Slunce po protáhlé eliptické dráze se nachází ve vzdálenosti 34,7-51,5 AU od Slunce.
Hypotézu podporuje hlavně neobvyklé shlukování oběžných drah skupiny objektů za drahou Neptunu, což naznačuje, že by mohly být ovlivňovány dalším velkým, vzdáleným a poměrně chladným, a tedy i temným planetárním tělesem viditelným spíše v infračerveném nebo mikrovlnném oboru elektromagnetického spektra.
Navzdory následujícímu rozsáhlému pátrání pomocí výkonných dalekohledů však zatím zůstává Planeta 9 jen teoretickou možností, protože přímé pozorování ji zatím neodhalilo.
Výběr kandidátů na planetu z archivních snímků
V nedávné studii týmu tchajwanských, japonských a australských astronomů pod vedením Terryho Longa Phana (z National Tsing Hua University na Tchaj-wanu) byli hledáni kandidáti na Planetu 9 pomocí dvou archivních infračervených přehlídek oblohy, které kdysi provedly družicové observatoře IRAS (Infrared Astronomical Satellite, v roce 1983) a AKARI (japonsky „světlo“, 2006).
Mezi jejich daty existuje 23letý časový rozdíl, což umožňuje odhalit dvě polohy očekávaného temného (velmi slabě zářícího) objektu v očekávané vzdálenosti, v rámci jeho očekávaného – pomalého – orbitálního pohybu, který činí při pozorování ze Země asi tři obloukové minuty za rok. Studie byla přijata ke zveřejnění v časopise Publications of the Astronomical Society of Australia.
Výzkumníci nejprve na základě předpokládané hmotnosti, vzdálenosti a teploty odhadli očekávanou jasnost a pohyb Planety Devět, načež na archivních snímcích identifikovali celkem 13 kandidátských párů neznámých objektů s úhlovými vzdálenostmi mezi oběma složkami páru, odpovídajícími heliocentrickým vzdálenostem předpokládaného objektu mezi 500 až 700 AU, a hmotnostmi o velikosti sedmi až 17 hmotností Země, píše vědecký server Phys.org. Vzdálenost 700 AU přitom odpovídá asi 105 miliardám kilometrů.
Po důkladné analýze a selekci, včetně vizuální kontroly snímků, tým nakonec identifikoval jeden silný kandidátní pár objektů zářících v infračerveném oboru, u nichž zdroje IRAS a AKARI ukázaly očekávanou úhlovou vzdálenost mezi oběma polohami v roce 1983 a roce 2006. Mohlo by se sice jednat o kýžený velmi pomalu se pohybující objekt, avšak samotná data z IRAS a AKARI ještě nestačí k určení přesné dráhy neznámého objektu.
Není ani stoprocentně vyloučeno, že jde nakonec o planý poplach, resp. datový šum, přestože šlo o dva zcela různé družicové infračervené dalekohledy snímající oblohu v různých dobách.
Nutnost „temný“ okraj soustavy usilovně pozorovat dál
Bude proto nutné provést řadu dalších a nových pozorování v předpokládaných oblastech oblohy kolem očekávané dráhy pohybu, a to např. pomocí přístroje DECam (Dark Energy Camera) vybaveného velkým zorným polem, instalovaného na teleskopu Victora M. Blanco v Chile. Ten dokáže detekovat podobně slabé objekty asi po hodinové expozici.
Podle portálu Space.com se čeká také na brzké zahájení činnosti dvou jiných velkých dalekohledů: pozemské observatoře Very C. Rubin (cca 2. polovina roku 2025) a Vesmírného dalekohledu astronomky Nancy Grace Roman (Nancy Grace Roman Space Telescope, cca polovina roku 2027).
I tak ale bude nejspíš trvat ještě řadu dalších let, než budou moci astronomové s jistotou vynést konečný verdikt, jestli takto velký temný svět tam skutečně obíhá nebo ne.
Jak podotýká web Live Science, sám Mike Brown, astronom z Caltechu, který jako první s kolegou v roce 2016 navrhl hypotézu Planety 9, není přesvědčen, že vybraný kandidátský pár může odpovídat jím předpověděné planetě.
Dráha nového objektu by byla nakloněna asi o 120 stupňů od základní roviny Sluneční soustavy, zatímco jím původně předpověděný sklon dráhy Planety Devět byl asi 15 až 20 stupňů; pozorovaný objekt se tedy pohybuje v protisměru vůči pohybu ostatních planet.
Teprve pokud by se podařilo nový objekt opakovaně detekovat a průběžně sledovat jeho pohyb, mohli bychom potvrdit existenci nové planety v naší soustavě, i když by měla jiné parametry než ty původně předpověděné v roce 2016.
Doplnění k hypotetické Planetě 9
Na základě toho, jak jasný byl detekovaný kandidát v infračerveném oboru, by mohl být tento objekt ještě hmotnější než Neptun. Jeho oběh kolem Slunce přitom může trvat asi 10-20 tisíc let. Zatím tedy není nic potvrzeno (parametry dráhy nalezeného kandidáta se navíc mohou hodně lišit od planety předpověděné teoreticky na základě výpočtů a simulací nebeské mechaniky z dříve dostupných dat, což by původní teorii mohlo podkopat). Avšak objev tohoto objektu je stejně vzrušující, protože se objevuje v souborech dat dvou zcela různých dalekohledů z různé doby. A to je něco, co se u jiných kandidátů na Planetu 9 nestalo.
Pokud se ukáže, že je Planeta Devět v jakékoli podobě skutečná, mohlo by to zcela změnit a obohatit naše představy o Sluneční soustavě a její historii. Planeta se mohla zformovat v blízkosti jiných, ke Slunci bližších, obřích planet a pak byla vyvržena za dráhu Neptunu nebo byla možná naopak zachycena Sluncem při své cestě z jiného hvězdného systému. Mohla by být tzv. Superzemí (podobný typ planety ve Sluneční soustavě zatím neznáme) nebo také dalším ledovým obrem podobným Neptunu.
