Článek
Souhvězdí, která dominují zimní obloze, postupně odcházejí a slavný Orion se s přibývající nocí pomalu sklání nad jihozápadní obzor. Nad východním obzorem se však po setmění objevují další velmi zajímavá souhvězdí, která jsou nejlépe viditelná právě během končící zimy a jara. K nejvýraznějším patří souhvězdí Lva a Panny, jejich nenápadným společníkem jsou Vlasy Bereniky. Po 21. hodině je můžeme dobře pozorovat, jak se postupně zvedají nad východní obzor. Tato souhvězdí jsou známá především obrovskou koncentrací galaxií.
Než se vydáme na pomyslnou cestu za galaxiemi, podíváme se trochu na historii jednotlivých souhvězdí. Nejprve se podíváme na souhvězdí Panny. O něm nacházíme informace už v Mezopotámii.
Zde bylo známo pod názvem šir'u (brázda) nebo „obilný klas“. V době asi kolem roku 2070 před naším letopočtem toto souhvězdí vystupovalo nad obzor spolu se Sluncem během srpna. Východ souhvězdí Panny tedy pomáhal určovat počátek žní. V antické době má toto souhvězdí více interpretací a lze ho spojovat s mnoha postavami, Athénou, Hérou či Persefonou a dalšími. Koho přesně má souhvězdí Panny představovat, není známé, protože bylo vždy spojováno s různými bohyněmi.
Nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí je Spica (α Virginis) a patří mezi nejjasnější hvězdy na noční obloze. Spolu s dalšími hvězdami, Arcturus a Regulus, tvoří takzvaný Jarní trojúhelník.
Oblast největšího nahuštění galaxií je vyznačená červeným kroužkem.
V souhvězdí Panny je masivní galaktická kupa, ve které nacházíme asi 2000 galaxií. Většina z nich jsou menší, trpasličí galaxie. Najdeme tu ale i mnoho známějších a výrazných galaxií, jako třeba M 99, M 100 nebo M 87.
Vlasy Bereniky a Lev
Dalším zajímavým souhvězdím jsou Vlasy Bereniky. Jde o jedno z 88 souhvězdí moderní astronomie, známé již od starověku. Odkazuje na manželku egyptského krále Ptolemaia, která obětovala své vlasy v chrámu Venuše za jeho návrat z války v Sýrii. Druhý den ale vlasy z chrámu zmizely. Strážci měli být přísně potrestáni, že dopustili ztrátu takového daru bohům, ale zachránil je tamní astronom, Řek Konón ze Samu. Ten ukázal králi ztracené kadeře na nebi, kam si je bohové vzali. Od té doby plují jako shluk hvězd po noční obloze.
Posledním souhvězdím, kam se podíváme, je Lev. To leží na západ od souhvězdí Panny. Je jedním ze 48 souhvězdí uvedených v díle řeckého astronoma Ptolemaia ze 2. století našeho letopočtu. Podle řecké mytologie představuje nemejského lva, kterého zabil řecký hrdina Héraklés. Nejjasnější hvězdou je Regulus, který představuje srdce lva.
Vzhled souhvězdí, jeho jas, ho řadí mezi snadno identifikovatelné. U nás je nejlépe pozorovatelné od ledna do května, vychází na východě a zapadá na západě až severozápadě.
Putování galaxiemi v příslušných souhvězdích
M87
Messier 87 je masivní eliptická galaxie v souhvězdí Panny. Uprostřed galaxie se nachází obří supermasivní černá díra.
Svoji cestu započneme „zostra“ a rovnou v černé díře. Nacházíme se v galaxii M87, která se nachází v souhvězdí Panny. Je to jasná eliptická galaxie a patří mezi nejhmotnější v širokém okolí Mléčné dráhy. Obsahuje velký počet kulových hvězdokup, kterých se zde nachází asi 12 000, naopak naše galaxie jich má asi jen 200. Známá je také díky svému výtrysku plazmatu.
Centrální černá díra v centru galaxie M87, kterou se podařilo zobrazit na základě dat pořízených Event Horizon Telescope.
Tyto výtrysky pocházejí z okolí černých děr a byly mnohokrát studovány. V roce 2018 byla pomocí radioteleskopu Global Millimetre VLBI Array (GMVA) provedena měření právě v této galaxii. Většina galaxií má ve svém středu masivní černou díru. Ty jsou známé pohlcováním hmoty, ale svým působením na okolí vytvářejí tyto protažené plazmatické struktury, které sahají daleko za hranice galaxie. Hmota v těchto výtryscích je černou dírou urychlena na rychlost blízkou rychlosti světla, proto se správně označují jako relativistické jety (relativistic jet). Tato galaxie patří také mezi nejjasnější zdroje rádiových vln na obloze a září i v dalších oblastech elektromagnetického spektra.
Markarianův řetěz
Markarianův řetěz je pás galaxií, které patří do kupy galaxií v Panně.
Tato zajímavá galaktická formace byla pojmenována po arménském astrofyzikovi Benjaminu Markarianovi, který v 60. letech 20. století objevil společný pohyb galaxií. Dvě z galaxií byly objeveny už v roce 1781 Charlesem Messierem (M84 a M86). Zdá se, že minimálně sedm členů z „řetízku“ se pohybují stejným směrem. Hlavní součást spadá do souhvězdí Panny, jen dvě galaxie už spadají do sousedních Vlasů Bereniky.
Nekonečné hledání
V blízkosti „továren na galaxie“ nacházíme ještě další souhvězdí, jako například Malý lev nebo Honicí psi. I tam nalezneme spoustu pozoruhodných galaxií a objektů hlubokého vesmíru.
Výčet galaxií a zajímavých objektů by byl tak obrovský, že by vystačil na stovky podobných článků a nikdy by neskončil. Aktuálně jsme nahlédli jen okrajem pod pokličku vesmírných dálav a představili si jen zlomek z toho, co tato zajímavá souhvězdí mohou nabídnout.
Zimní a jarní souhvězdí Panny, Lva a Vlasů Bereniky zůstávají nejen odkazem dávných mytologií a starých obyčejů. Jsou místy, kde se rodí miliardy nových hvězd a nacházíme zde ty nejúžasnější galaxie, které vyprávějí své prastaré příběhy. Přicházejí k nám ve formě vzdálených paprsků světla, které chytáme na naší malé Zemi v jedné z miliard galaxií v nekonečném prostoru širokého vesmíru, v naději, že zachytíme alespoň střípek jejich odkazu a dědictví, které je pro nás přítomností, ale pro tyto galaxie dávno zapomenutou minulostí.
