Článek
Přístroj měřící radioaktivitu se nečekaně a zlověstně rozchrčel a rozpípal, když ho správce zdejších sbírek Martin Jor přiložil k šálku na čaj. „Spousta lidí vůbec netuší, že má doma radioaktivní předměty. Moje babička má celý takový čajový servis,“ ukázal Jor hrnek s uranovou glazurou.
V 50. a 60. letech byl uran a radiace něčím novým, inovátorským. „Lidé neznali vedlejší účinky, bylo to něco, čemu fandili,“ vyprávěl a z vitríny vyndal zubní pastu pro zářivý úsměv a také reklamu na krém na zářivou pleť s obsahem radia.
Radium se přidávalo dokonce i do benzinu a vystavená piksla se zbytečkem aditiva je i po desetiletích stále lehce radioaktivní, o čemž znovu svědčí pískot dozimetru.
Správce sbírek jaderného ústavu v Řeži Martin Jor ukazuje jeden z vystavených radioaktivních předmětů.
„Kapesní Jáchymov“
K mání byl dokonce i takzvaný „kapesní Jáchymov“, malá konvička, do níž se nalila voda a po 24 hodinách byla radioaktivní, takže majitel nemusel vážit dlouhou cestu až do jáchymovských lázní. Konvička je tu vystavená se spoustou dalších historických laboratorních pomůcek, dozimetrů, radiometrů a dalších měřičů a detektorů.
Na policích může návštěvník vidět trubice do reaktoru, dokonce i přístroj používaný po černobylské havárii v roce 1986 na měření vysoké radiace.
„Po havárii byla obrovská poptávka po osobních dozimetrech, jeden model dokonce dostal název Pripjať,“ poukázal Jor na spojitost s městem, u něhož stojí černobylská elektrárna.
Sbírka odkazuje na zahájení provozu výzkumného centra jaderné energetiky, které se začalo stavět před 70 lety ve spolupráci se Sovětským svazem. Ten chtěl aktivity kolem výzkumu jaderné energie tajit, takže se o tom, co se děje v areálu na břehu Vltavy, nesmělo mluvit. Současně se začal budovat i protiatomový kryt. Také ten je součástí prohlídky.
Muzeum není volně přístupné
„Je to jeden z pěti nejodolnějších krytů v republice, další takový je například pod Pražským hradem,“ zmínil Milan Mika z Ústavu jaderného výzkumu.