Mikrořasy zavítaly do stratosféry. Vědci zkoumají, jak je ovlivnila radiace a záření

„Na mikrořasách je skvělé, že mají několik využití. Lidé znají třeba chlorelu, která se používá jako doplněk stravy a obsahuje proteiny, vitamíny, antioxidanty, B12 a další prospěšné věci. Ve vesmíru se ale nabízí možností mnohem víc,“ uvedla Katarína Molnárová z Laboratoře Space Agri Technologies na Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity (AF MENDELU).

Při experimentálním letu vyslali výzkumníci loni na podzim do stratosféry kolem 70 vzorků. Na mikrořasy působila radiace, záření, ale také změna teploty.

„Sondu jsme vyslali pomocí stratosférického balonu do výšky cca 35 kilometrů. Balon se vypouštěl na hvězdárně v Partizánském (Slovensko), mj. díky úzké spolupráci se Slovenskou organizací pro vesmírné aktivity (SOSA). Let trval 2,5–3 hodiny, a tentokrát nám vzorky nepřistály naštěstí na stromě – jako kdysi – ale pěkně na poli,“ popsala pro Novinky vědkyně s úsměvem.

Přímo v extrémních podmínkách řasy strávily zhruba hodinu.

Podle Molnárové se pracovalo se třemi skupinami mikrořas:

„Cestu nepřežilo zhruba pět procent vzorků, což považujeme za dobrý výsledek,“ sdělila Molnárová.

V laboratoři vědci podle ní pak část přeživších mikrořas kultivovali a část zmrazili. Po dvou týdnech kultivace se zaměřili na spektrální analýzy, zaměřené zejména na stresové markery, jako je množství chlorofylů a antioxidačních látek.

„Překvapilo nás, že ještě i po dvou týdnech byla zvýšená antioxidační aktivita, což znamená, že se vzorky stále vzpamatovávaly. I takto krátké vystavení vesmírným podmínkám tedy dokázalo mikrořasy poznamenat na několik generací,“ konstatovala.

Aktuálně mají odborníci v plánu zaměřit se ještě na molekulární studie a izolaci RNA. Kromě toho už vědci plánují další výzkumy i praktické využití získaných dat. Jednou z možností je vytvoření katalogu mikrořas, který by shrnoval, jak různé druhy reagují na vesmírné podmínky.

„Popsali bychom, že např. tento druh produkuje ve vesmíru velké množství lipidů, takže ho budeme používat na výrobu biopaliva. Jiný produkuje silný antioxidant, takže bude vhodným doplňkem stravy astronautů,“ dodala Molnárová.

Mezi obecné výhody řas patří, že produkují kyslík. Některé mohou být také základem výroby biopaliva či pomocníkem při čištění vody.

„Chtěla bych se dále věnovat i odbourávání toxických látek s využitím mikrořas. Kupříkladu půda na Marsu obsahuje velké množství perchlorátů, což jsou toxické soli, které způsobují poruchy štítné žlázy. Při pěstování na takové půdě se soli dostanou do těla rostliny a pro astronauty by konzumace těchto plodin představovala značné zdravotní riziko,“ upozornila Molnárová, v současnosti doktorandka na Mendelově univerzitě.

Za pomoci mikrořas by nicméně podle této badatelky bylo teoreticky možné perchloráty odbourat.

Do budoucna by experti chtěli zároveň využít genové inženýrství a vyšlechtit dokonalou „vesmírnou řasu“.

„Když budeme vědět, za co je zodpovědný určitý gen, můžeme ho upravit tak, aby vesmírná řasa produkovala třeba ještě víc lipidů, antioxidantů…,“ řekla na závěr Molnárová.