Článek
Díky projektu Pěstuj bezpečně – nepodporuj invazní druhy Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze a jejích partnerů se setkali zahradníci, školkaři, zahradní a krajinní architekti a studenti zahradnických škol s vědci z různých institucí.
Základní pravidla, na kterých panovala shoda, stanovili účastníci workshopů, které se konaly v Praze a Brně v průběhu letošního dubna. V závěrech se řešitelé dvouletého projektu shodují, že je nutné posílit osvětu směrem k zahradnické a laické veřejnosti.
| Workshopy se konaly za účasti ČZU, Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Botanického ústavu Akademie věd ČR, Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně a Coventry University z Velké Británie. Zahradnickou komunitu zastupovalo několik zahradních architektů, rovněž Svaz zakládání a údržby zeleně, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, zástupci Svazu školkařů ČR a žáci středních zahradnických škol. |
Původně okrasné rostliny
Invazní druhy organismů jsou jedním z hlavních faktorů ohrožujících biodiverzitu v globálním měřítku. Vědci upozorňují, že značné množství dnes invazních druhů rostlin jsou původně pěstované okrasné rostliny, které zplaněly a začaly se nekontrolovatelně šířit.
Původní druhy rostlin z české krajiny mizí, šíří se teplomilné
Z pohledu množství pěstovaných rostlin v zahradách jde ale o velmi malé procento druhů. Hlavními parametry pro hodnocení invazního šíření jsou dopady na původní společenstva, ekosystémové služby, ekonomiku či veřejné zdraví.
„Plošný zákaz by se měl týkat druhů z unijního seznamu, jako je bolševník, pajasan či klejicha, a druhů velmi intenzivně se šířících, jako jsou křídlatky či javor jasanolistý,“ uvádějí odborníci.
U dalších invazních druhů je navrhován tzv. stratifikovaný přístup, tedy možnost využití pouze v určitém typu výsadby. Příkladem může být využití akátu či mediteránních druhů v intravilánu měst (intravilán je souhrnné označení pro zastavěné plochy obcí, příp. i pro plochy určené k zástavbě – pozn. red.). U ostatních zplaňujících druhů je podle ČZU vhodná opatrnost při pěstování hlavně v kontaktu s volnou krajinou, kam se druhy mohou šířit.
U kulatých stolů účastnici projektu diskutovali o tom, jak nejlépe řešit problematiku šíření invazních druhů ze zahrad.
„Diskutující se také shodli na důležitosti předávání aktuálních informací od odborníků směrem k zahradnické odborné i laické veřejnosti, využívání různých médií pro sdělování informací a zahrnutí problematiky invazního chování rostlin do výukových programů středních a vysokých zahradnických škol. Často bylo také zmiňováno, že navrhovaná řešení by měla mít doporučující charakter,“ poznamenala řešitelka projektu Kateřina Berchová Bímová.
Projekt díky podpoře z Norských fondů umožnil hledat kompromisní řešení problému rostlinných invazí napříč odbornou komunitou. Řešitelé informace získané z workshopů využijí při tvorbě materiálů pro zahradníky, školy a širokou veřejnost.
Podél dálnice D5 už visí desítky pastí na sršně asijské
